Ostia Antica bývala hlavním obchodním přístavem na okraji Říma. Žilo v něm cca. 50.000 lidí. Jde o rozlehlou oblast, kterou jsem prošel za 4 hodiny. Přístav ve 4. století začal chátrat a postupně ho zanášely nánosy bahna. Katastrofou pro Ostii anticu byla malárie, která zahubila v ní a v jejím okolí více než 100 tisíc obyvatel. Je velmi překvapivé, že město, které bylo po staletí pohřbeno pod vrstvou písku a bahna (z řeky Tiber), zůstalo zachované.

Okolí Isernie - V údolích horské vesničky - zchátralá místa, obklopená novými obytnými sídlišti, kam po mnoho let nevkročila noha cizice. Místní občané pozorují, pohzvizdují, dokonce i obtěžují. Vesnička Pietrabbondante - SV od Isernie pozůstatky předřímské vesnice, dochované divadlo.

Saepinum je klidné zapadlé místo, turisty pro své umístění ne až tolik navštěvované a vyhledávané. Jde o pozůstatky starověkého římského města (nejlepší příklad provničního římského města v celé Itálii vůbec), které bylo opuštěno a jeho obyvatelé se přestěhovali do nedalekého Sepina. V Saepinu a jeho nejbližším okolí žije jen několik lidí, kteří se živí převážně zemědělstvím, takže po ruinách starého antického Saepina pobíhají kozy, slepice, husy a psi.

Itri je malé nepříliš známé městečko v regiu Latina, má 10.500 obyvatel, kteří se živí hlavně pěstováním ovliv, výrobou vína, výrobou sýru a mozarelly. Má historický zámek (Comune di Itri), 3 kostely, 2 kláštery a muzeum (konkrétně muzeum lupičství /Museo del Brigantaggio/, vytvořené „na počest“ slavného loupežníka Fra Diavolo - narozen v Itri v roce 1771 a oběšen v Neapoli v roce 1806).

Na rozdíl od Vesuvu je sopka Solfatara výrazně plošší. Je to kráter nečinné sopky v Neapoli. Známá jen jedna její erupce asi rok 1198. Je to kulatá plošina. Při zadupání zní země dutě. Zvláštní. Hlavní sopouch má teplotu 162 °C - na fotce vlevo dole sahám na kámen, je horký.

"Prokletý Ostrov Gaiola" /Isola Gaiola/ je zajímavý z několika důvodů. Je hlavně opředen pověstmi nešťastných majitelů ostrova: První záhadná úmrtí vlastníků se datují od konce 19. století, v roce 1920 například našli švýcarského majitele Hanse Brauna mrtvého a zabaleného v koberci, o pár měsíců později se jeho žena utopila ve zdejších vodách. Ostrov poté připadl do vlastnictví Němce Otta Grunbacka, kterého ve vile na ostrově postihl rozsáhlý infarkt.

Caserta vecchia /Stará Caserta/ je malinkaté městečko nad velkým městem Caserta, zatím můj největší zážitek - a ještě při západu slunce. V průvodcích se o tomto malinkatém městečku s cca. 20ti ulicemi moc nepíše. Je těžko dostupné po rozmlácené silnici, kterou se v zatáčkách horko-těžko prodere větší auto. Do zatáček se tu troubí, abyste se nesrazili s jiným autem.

Flegrejská pole, čili slavné území Campi Flegrei, jsou vlastně vulkanická kaldera o průměru 13 kilometrů, která leží západně od italské Neapole, asi 35 kilometrů od Vesuvu, který je zase na východ od Neapole. Kaldera vznikla ve dvou divokých erupcích, které se odehrály asi před 39 tisíci let a 12 tisíci let. Celá oblast je neustále geologicky aktivní, a často se mění v důsledku vulkanických pochodů.

Giuseppe Garibaldi podepsal 20. září 1860 ve své pracovně dopis, jímž předal králi Viktoru Emanuelovi II. Savojskému vládu nad sjednocenou zemí spolu s nejúchvatnějším symbolem moci Bourbonů v Itálii. Jen o století dříve nechal Karel Bourbonský vyrýt na základní kámen rezidence: „kéž palác, jeho práh a rod Bourbonů vytrvá, dokud tento kámen nezačne létat.“

Město Caserta a bývalý královský zámek Palazzo reale, je od Neapole asi 30 km, je postaven ve stylu Versailles, Délka paláce 247 m, výška 41 m. Byl postaven pro krále neapolského a sicilského - Karla III. Má 1200 místností, 1790 oken (pozn.: ani jedno není umyté :D :D :D ). Je památný tím, že v době druhé světové války mělo na zámku hlavní stan velení spojeneckých jednotek ve Středozemním moři.