Matera je působivé město na jihu Itálie, proslavené obydlími vyhloubenými do skály. Do skály se tesaly i kostely? Zrestaurované a otevřené pro návštěvníky jsou v současné době kostely San Nicola dei Greci a Madonna delle Virtù. Jihoitalské město Matera je působivé a přitažlivé, současně ovšem také tajemné a tak trochu drsné. Vypadá spíš jako labyrint z kamenných domů, příkrých schodišť a úzkých uliček.

Městská část Sassi di Matera, tedy Kameny Matery, je plná jeskyní, ve kterých se ještě nedávno žilo a byly proto ostudou Itálie. Časy se rázem změnily a dnes jsou Sassi di Matera naopak pýchou nejen města, ale i celého kraje Basilicata, ve kterém se Matera nachází.

Kdo zná Pasoliniho film Evangelium sv. Matouše, ví, jak to v Mateře vypadá. Slavný italský scénárista a režisér, spisovatel, básník, novinář a filosof Pier Paolo Pasolini si totiž jako kulisu pro svůj film vybral právě magické město Matera. A nebyl sám, natáčelo se tu také Umučení Krista Mela Gibsona a více než desítce dalších filmů a filmových scén. Místní prostředí je totiž zvláštní, svébytné a rozhodně jedinečné.

Obydlí ve skále, kde se donedávna žilo

Filmaře přitahuje především městská část Kameny Matery - Sassi di Matera, někdejší obydlené město, jehož historie sahá až do paleolitu a je tudíž jedním z nejstarších měst na světě. Své domy si tu místní obyvatelé tesali přímo do skály z vápencového tufu, zdvihající se nad přirozeným kaňonem řeky Graviny.

Postupem času se město rozrůstalo, do skály se tesaly nejen domy, ale i kostely. Ještě v 50. letech minulého století se ve skalních příbytcích Sassi di Matera těsnalo kolem 12 000 lidí. Svá obydlí sdíleli i s domácími zvířaty a hygienické podmínky takového bydlení za novodobými normami dalece pokulhávaly. V tomto ohledu byla Matera ostudou celé Itálie. Mussolini prohlásil, že místo je vhodné jedině pro vnitřní exil. Premiér Alcide De Gaperi v 50. letech 20. století nařídil vystěhování obyvatel do nově postavených tufových domů na protějším svahu, současné Matery.

To, co kdysi bývalo ostudou, je dnes pýchou jižní Itálie. Kamenná obydlí v Sassi di Matera byla zapsána i na seznam UNESCO. Kdysi zapomenuté město tak ožívá s příjezdem statisíců turistů ročně. A to není vše, v roce 2019 se Matera stane Evropským hlavním městem kultury, tak jako jím v roce 2015 byla Plzeň a v roce 2016 se titulem pyšní polská Wrocłav a „Kolumbovo město” San Sebastian na ostrově La Gomera.

Evropským hlavním městem kultury byla dále například města Brusel (2000), Avignon (2000), Rotterdam (2001), Bruggy (2002), Graz (2003), Janov (2004), Cork (2005), Istanbul (2010), Maribor (2012), Marseille (2013) a v roce 2018 jím bude hlavní město Malty La Valletta.

Na co se těšit v Mateře?

Současná Matera je charakteristická tufovými domy, natěsnanými jeden na druhý a také jeden nad druhý - to díky poloze na kopci. Městu se proto někdy říká „Jeruzalém na jihu Itálie”. Místní uličky jsou úzké, kamenné a velmi příkré. Na ošlapaných kamenech to někdy pěkně klouže. Je tu také velké množství bezpečnějších schodišť. Matera se pyšní malebnými zákoutími i řadou muzeí, obchůdků se suvenýry a přívětivou atmosférou.

Chudý region Basilicata

Basilicata je italský region, známý i pod někdejším názvem Lukánie. Sousedí s Apulií, Kampánií a Kalábrií a omývá ho Tyrhénské a Jónské moře. Patří k nejchudším a také nejméně rozvinutým oblastem Itálie. Krajina Basilicaty je velmi suchá, hornatá a nehostinná. Žije tu přibližně 570 000 obyvatel, z toho přibližně 70 000 obyvatel žije v hlavním městě provincie Potenza. Matera, ve které žije asi 60 000 obyvatel, má pro region a jeho příjmy velký význam a je jeho chloubou a nadějí.