1. Extra panenský (Extra virgin olive oil): Jedná se o olivový olej té nejvyšší kvality, obsahuje méně než 0,8 % volných kyselin na 100 g, má nejvýraznější chuť. Tento nejkvalitnější olej tvoří pouhých 10 % z celosvětové produkce. Avšak zajímavé je, že až 80 % celkového množství olivového oleje pocházejícího z Řecka, je právě extra panenský olej.

2. Panenský (Virgin olive oil): Zásadní rozdíl mezi extra panenským a panenským olivovým olejem je v obsahu volných kyselin. V případě tohoto méně kvalitního jsou to maximálně 2 % na 100 g.

3. Rafinovaný (Refined olive oil): Rafinované oleje se od panenských neliší v obsahu volných kyselin (obsah okolo 0,5 %), ale zejména ve způsobu výroby. Tyto oleje jsou získávány tepelným zpracováním (až 90 °C) a následně jsou chemicky ošetřeny.

Olivový olej bohužel rafinováním ztrácí typickou barvu, vůni i chuť. Na etiketách bývají označovány jako „Pure olive oil (Čistý olivový olej)“ nebo pouze „Olive oil (Olivový olej)“ a jsou vhodné zejména ke smažení než k přímé konzumaci.

4. Olivový olej z pokrutin (Olive pomace oil): Zjednodušeně se dá říct, že tento olej je vyroben z odpadu, který zbyl z výroby kvalitního panenského olivového oleje. Pokud chce výrobce využít olivy opravdu do poslední kapky, musí při zpracování těchto zbytků použít chemickou cestu.

Tuto odrůdu naleznete pouze na Sicílii. Jedná se o velmi silnou odrůdu, která dobře odolává i vysokým teplotám. Silná slupka brání odpaření vlhkosti. Nazývá se také Riddu a původně se z ní vyrábělo víno podobné Sherry, které se nazývá Marsala. Díky použití nových výsadbových technik se z ní vinaři naučili vyrábět i vynikající suché bílé víno. Vína z odrůdy Grillo jsou svěží, voňavá a mají bohatou chuť s tóny citrusů, melounu, hrušky, jasmínu a zeleného pepře.

V Itálii se moc nespěchá, to je známá věc. Jako jeden z nejlepších "nespěchacích nástrojů" každého rána (no zdaleka nejen rána :) ), který vás zpomalí je moca kávovar (vyrábí se hliníkový a ocelový). Když se ráno probudíte a začnete panikařit co vše musíte stihnout (já tu nepanikařím, jen si paniku teoreticky představuji), zpomalí vás. Musíte ho rozšroubovat, nalít vodu, pomalu a opatrně nasypat kávu, sešroubovat a taky než se ohřeje a uvaří v něm káva, trvá to relativně dlouho. A hned je ráno pomalejší :)

Dneska (12.5.2017) jsem telefonoval s kamarádkou a říkám jí: "Koupil jsem včera na takovém moc pěkném místě s koněma od nějakýho pána jakýsi 4 hříbky ... vypadaj jak bobky od krávy. Prej se dávaj plátky na těstoviny, ale nerozuměl jsem co to je."

Italská kuchyně se u nás stala dost populární, a rozhodně se není čemu divit. Je poměrné lehká na strávení, snadná na přípravu, a díky spoustě bylinek také velmi chutná, přitom svěží. Nejraději se k ní vracíme v létě, protože poskytne příjemné letní občerstvení v podobě rychle připravených těstovin, pizzy, salátů, tiramisu. Náročnější na přípravu jsou plody moře v podobě humra, chobotnice či sépie. Možná však máte touhu ochutnat jiné jídlo, než jaké jste vařili doposud, nebo máte i teď při dlouhých zimních večerech čas na experiment v kuchyni.

Prosecco bývalo ještě před šedesáti lety spíše sladké, až ve stylu Moscato d’Asti, ale postupně se stávalo sušším a především v posledních deseti letech, kdy výrazně soupeří v oblibě s Champagne, se kategorii Brut (0-12 g/l) blíží čím dál častěji, dnes až třetinou produkce. Vyžaduje to nižší výnosy a plnější základní víno, aby celek byl harmonický. Stále ale vína z téměř 2/3 spadají do kategorie Extra Dry, tedy 12-17 g/l zbytkového cukru, přesto působí vlastně jen mírně nasládle a příjemně vyváženě. 

Kvalitní prosecco poznáte s prvním ochutnáním. Prosecco je jednoduché, přesto důmyslné víno. Svým květino-ovocným buketem a svěží lehkou vůni zosobňuje jedinečný italský styl. I proto jsou na něj vinaři náležitě pyšní.

Prosecco patří k vínům s kontrolovaným a garantovaným původem. Výjimečnost a nejlepší kvalitu italského prosecca potvrzuje nejen označení vína DOCG, ale také název oblasti „Conegliano Valdobbiadene“, který je uveden na etiketě. Jinak tomu není ani v případě prosecca apelace DOC, jež je neodmyslitelným základem všeho. U DOCG jde navíc o kvalitu ověřenou a potvrzenou úřady.

DOC (kontrolované označení původu) je hlavním označením, které každé kvalitní prosecco ve svém názvu nese. Setkat se však můžete i s označením Treviso a Trieste. Takové označení se používá pouze tehdy, jsou-li hrozny sklizeny a víno vyrobeno a plněno výhradně v těchto dvou provinciích.

Při výběru prosecca se můžete zaměřit i na obsah zbytkového cukru:

Brut – obsah cukru nižší než 12 g/l.

Extra Dry – obsah cukru mezi 12 a 17 g/l.

Dry – obsah cukru mezi 17 a 32 g/l.

Demi sec – obsah cukru mezi 32 a 50 g/l.

Jednou z nejtypičtějších vůní Itálie je vůně čerstvé kávy, linoucí se obvykle z baru (většina trattorií a pizzerií nepodává teplé nápoje). Káva je vždy vynikající: základní výběr je mezi malou černou kávou (espresso nebo pouze caffé), která stojí 1 euro, a kávou s na pěněným mlékem (cappuccino, asi za 1,30 eur), ale existuje mnoho variací. Chcete-li espresso rozředit vodou na slabší kávu, podobnou naší překapávané, požádejte o caffě lungo. Káva s trochou mléka se nazývá caffé macchiato, káva s velkým množstvím mléka je caffě latte. Káva s kapkou alkoholu má název caffé corretto a můžete požádat téměř o jakýkoli likér. Na mnoha místech dnes dostanete kávu bez kofeinu a v létě si můžete objednat ledovou kávu neboli caffé freddo. Skutečným požitkem v horkých letních dnech je caffě granita, káva s drceným ledem a obvykle ještě se šlehačkou .

V restauracích a obchodech neusmlouváte téměř nic, v hotelech můžete občas dostat pokoj za zlevněnou cenu mimo sezonu. Slevy bývají poskytovány také na půjčovně kol a prohlídky s průvodcem, a to opět zvláště zejména mimo sezonu. Na trhu můžete smlouvat o cokoli kromě potravin.

Stránka povídá příběh o tom, jakým omylem kdysi vznikl italský sladký chléb s kandovaným ovocem, kterému se říká Panettone. 

Citrónový likér vyráběný v jižní Itálii, na ostrovech Sicílie a Sardinie a také na Maltě. Dělá se z citrónové kůry a pije se nejčastěji jako digestiv nebo se přidává do koktejlů.