Pýcha na rodné město se projevuje také v souvislosti s mnoha uměleckými festivaly, které se konají převážně ve střední části země. Probíhají většinou ve tarověkých amfiteátrech nebo jiných historických budovách a někdy trvají až měsíc. Nejprestižnějším je nepochybně filmový festival v Benátkách, který se koná v srpnu a září.

Známý je také letní Festival dei Due Mondi (Festival dvou světů) ve Spoletu, dva měsíce  trvající řetězec koncertů klasické hudby, baletu, pouličních divadel a umění performance, který využívá otevřená prostranství starobylého města obehnaného hradbami a je nejrozsáhlejším uměleckým festivalem v Itálii.

Sferisterio v Maceratě v Markách a Římská aréna ve Veroně jsou dalšími dějišti hudebních představení během letních měsíců. Podobný festival probíhá v Pompejích poslední týden v srpnu.

Letní festival v Bologni se pokouší trochu o něco jiného: na nádvořích středověkých paláců problhají živé koncerty skupin a promítají se u m ě lecké filmy. Některé hudební festivaly jsou věnovány konkrétním skladatelům: Pucciniho hudba se hraje od konce července do poloviny srpna v Torre del Lago blízko Viareggia, Rossiniho skladby v Pesaru od poloviny srpna do září.

Italská operní sezona začíná v prosinci a končí v květnu nebo červnu. Hlavní operní scény jsou La Scala v Miláně, Teatro Deii'Opera v rlímě, La Denice v Benátkách, Teatro Comunale ve Florencii a Teatro San Carlo v Neapoli.

Přehlídky jídel nejsou tak vážnou záležitostí jako náboženské slavnosti, bývají velmi veselé. Obvykle prezentují místní specialitu, jejíž ochutnávky jsou doprovázeny tancem,
hudební produkcí místní kapely a slavnostním ohňostrojem na konci večera.

Existují stovky přehlídek jídel, neboť každá oblast má svou specialitu. Většinou jde o skromné podniky určené pro místní obyvatele, existuje však několik výjimek. V Tivoli blízko Říma teče druhou neděli v říjnu proudem bílé víno a podobně to probíhá v Citta della Pieve v Umbrii v dubnu během svátku Festa delle Fontane.

Dalšími zajímavými událostmi jsou přehlídka vín v Orvietu, která se koná každým rokem v červnu, a přehlídka vín v Bolzanu, která probíhá v druhé polovině března nebo začátkem dubna. Zajímavou akcí je také říjnová ochutnávka lanýžů v Albě v Piemontu. 

Asi nejrozšířenějšími místními slavnostmi v Itálii jsou náboženská procesí. Mnohá z nich mají silné pohanské kořeny a jejich data v kalendáři církev posvětila relativně nedávno. Jedno z nejznámějších se koná v malé vesničce Cocullo v Abruzzách 6. května, ve svátek svatého Dominika, kdy je městem nesena socha tohoto světce obtočená hady - tento rituál se nepochybně datuje do předkřesťanského období. Další významná procesí probíhají na Velký pátek. 

V mnoha městech a vesnicích jsou neseny sochy Krista sňatého z kříže, které doprovázejí postavy oděné v bílých hábitech s kapucemi zpívající žalmy. Tato tradice je
živá obzvláště na Sicílii a v dalších městech na jihu, v Tarentu, Reggiu, Bari a Brfndisi. 

Další náboženské oslavy probíhají ve dnech před vánočním svátkem Narození Páně v Neapoli a Veroně a také v kostelech v Miláně. 

O svátku Tří králů (6. ledna} probíhají bujaré oslavy dobré čarodějky Befany okolo fontán na náměstí Piazza Navona v Římě. V tentýž den prochází tříkrálové procesí Rei Magi Milánem a v Rivisondoli v Abruzzách vytvářejí lidé živé obrazy. 

Počet lidí hlásících se ke katolické víře v Itálii klesá a až donedávna některé tradiční svátky zanikaly. Zájem o mnoho svátků a slavností však byl v posledních deseti letech oživen, zejména díky poutím, které jsou pro jejich účastníky společenskou událostí spojenou se spirituálním putováním. Pro některé lidi jsou poutě důležitější než vánoční svátky a i dnes přitahují davy poutníků.

Až milion poutníků putuje pěšky přes noc ke svatyni Madonna di Polsi v nehostinných horách Aspromonte v Kalábrii a na Sardinii se slaví Festa di Sant'Efisio čtyřdenním putováním z Cágliari do Puly a zpět.

Další slavnosti jsou spojené se středověkými tradicemi, například koňské závody Palio v Sieně. Obdobná slavnost Palio se koná i v dalších městech, například v Albě a Asti v Piemontu, tam však má v prvé řadě za úkol přilákat turisty a nemůže se srovnávat s vážností sienské slavnosti.

V Itálii se zachovaly i další tradice, například na Svátek všech svatých 1. listopadu dostávají děti dárky jakoby od zemřelých příbuzných, aby věděly, že blízcí na ně stále myslí.

Itálie nemá mnoho státních svátků, přesto se však slaví poměrně často, neboť Italové mají v oblibě zejména náboženské svátky a slavnosti, které jim poskytují záminku pro flámování. Každé město, městečko i vesnice má svého místního svatého patrona, jehož socha je obvykle každoročně ve sváteční den nesena ulicemi za doprovodu hudby a veselí. Vždy se najde záminka k oslavám- může to být na připomínku nějakého zázraku nebo historické události, při příležitosti výstavky místní potravinářské produkce nebo uměleckého počinu.

Mnoho slavností se koná v období Velikonoc, v září a v době okolo svátku Ferragosto (15.srpna). V poslední době došlo k obnovení tradice karnevalu, který předchází období předvelikonočního půstu. V současnosti však jeho dřívější divokou nespoutanost nahradily umírněnější společenské oslavy, jejichž účastníci jsou oblečeni v nádherných kostýmech a ručně vyrobených maskách.
Nejznámější karneval probíhá v Benátkách a je tak oblíbený, že se někdy rozšíří po celém centru města.

Další podobné události probíhají ve městech Viareggio v Toskánsku a Acireale na Sicílii. Karneval obvykle trvá pět dní před Popeleční středou. Časově je karneval určen Velikonocemi, proto se jeho datum každým rokem mění, může se konat od konce února do konce března).