Obec Pietrapertosa, která se nachází v provincii Potenza, se nachází v nadmořské výšce 1088 metrů a ukazuje se jako nejvyšší obec v Basilicata. Jeho sídlo se nachází na svazích hory Impiso, která je součástí horského komplexu Lukánských Dolomit. Další zvláštní charakteristikou Pietrapertosy je, že je obklopena kameny, které dostaly jména, která připomínají jejich konkrétní tvary, jako je orel královský, neopatrný, velká matka a sova.

Hlavním městem této chudinské oblasti je samozřejmě město Matera. Pokud jste si ale už krásné město Matera prohlédli a třeba o víkendu (kdy jsou všechna turistická místa přeplněná lidmi) se jen tak chcete toulat, doporučuji si jen tak posedět a odpočinout u jezera s přehradou Lago di san Giuliano a pak navštívit okolní obce, kterými mohou být např. Contrada Petrapenta, Montescaglioso, Miglionico, Tricarico, Aliano a další.

Velký počet domečků trulli se nachází i v okolí městečka Martina Franca, které je typické svou maurskou atmosférou. Branou Porta di Santo Stefano, která je vstupním místem do starého města projdete na náměstí Piazza Roma. Dominantou náměstí je Palazzo Ducale ze 17. století. Uvnitř je akutálně radnice (municipio). Z náměstí vede úzká ulička Via Vittorio Emanuele do staého měta, kde na náměstí Piazza Plebiscito stojí barokní kostel se zvonicí Chiesa di San Martino.

Městečko Locorotondo svému jménu vděčí kruhovému půdorysu. Červené a šedé střechy bíle omítnutých trulli postavených na kopci probleskují mezi ovlivovníky, mandlovníky a vinicemi. Toto místo patří bezesporu k nejmalebnějším obcím v regionu a vy se zde můžete nechat okouzlit i nádherným výhledem na moře.

Jako trulli označujeme malé, obvykle válcovité, bíle omítnuté domky s šedými kamennými střechami podobnými kopulím. Někdy jsou zdobené malovanými symboly. Trulli se táhnoud od Alberobella směrem na jih. Jsou jich po celé Apulii doslova tisíce. Jen ve městě Alberobello je jich kolem 1500 kusů. Dříve se stavěly proto, že poskytovaly chládek v horkých letních měsících. Mnoho trulli mimo Alberobello je také na olivovníkových sadech, kde sloužily pro stejný účel. Trulli jsou praktické, snadno postavitelné ze zdejších materiálů. Říká se, že jejich výhoda spočívala také v tom, že když se kdysi dávno platily daně ze staveb, jejich střecha se na pár hodin rozdělala a poplatníci daní se této dani vyhnuli. Dnes se to samozřejmě již dávno nedělá.

Itálie je krásná země plná fantastických městeček s památkami, okouzlujících vesniček a také pozoruhodných míst, která byste měli vidět. Nabízím svou soukromou mapu, kterou postupně doplňuji dle zkušeností mých přátel, kterým se někde líbilo. Velkou část z těchto míst jsem osobně navštívil a můžete se na informace a fotografie podívat v katerogii Zajímavosti o městech, vesnicích a místech Itálie.

Spodní část jihovýchodní části poloostrova Otranto má jedno větší město, několik vcelku malebných vesnic, dále dvě větší jeskyně a skalnaté pobřeží je lemováno četnými zříceninami strážních věží. Je to hezká krajina jak dělaná pro skokové zastávky a menší procházky. U vesničky San Foca se nachází malebné skalnaté jezírko s názvem Grotta della poesia. Vedle jezírka je sloup, který se jmenuje Madonna della roca vecchia. Navštívit můžete také Torre dell´Orso - zde najdete věž na skalnatém výběžku.

Bari (postaru Barium) je obchodním, administrativním centrem jižní Itálie a také sídlem zdejší univerzity. Nová část města má podobu pravoúhlých uliček, které nejsou ničím příliš zajímavé. O dost lepší je to ve "starém městě," tedy v části "cittàvechia," což je neuvěřitelná spleť uliček, které se vinou od nového města směrem k pobřeží. Důvody proč jsou uličky takto stavěny jsou dva: jednak ochrana města proti větru a druhak pro zmatení nepřítele, který by případně město chtěl dobýt. Za druhé světové války bylo město silně poškozené bombardováním a dnes se jeho vitální cetrum stalo jakýmsi symbolem horlivosti, s níž se italský jih snaží o svou prosperitu na úkor místní identity a charakteru.

Městečko Polignano a mare je malý přístav se středověkým jádrem, které je situováno na okraji vápencového útesu. Městečko se těší stále vzrůstající oblibě. V neděli sem míří lidé za sluněním na útesech nebo aby si jen tak odpočinuli při pohledu na vlny tříštící se o skály. Pokud nemáte vlastní auto, nejsnáze se sem z Bari dostanete vlakem. Pokud chcete zažít něco neobvyklého, navštivte jeskynní restauraci (květen-říjen). Doporučuji předem zarervovat místo. Je posazená vysoko nad tříštícími se vlnami moře. V restauraci se připravuijí vynikající jídla z plodů moře a spousta dalších lahůdek. Restaurace se nachází u hotelu Grotta Palazzese ve staré části města. V hotelu a restauraci jsem si domluvil prohlídku, takže jsem mohl udělat pár fotek (řekl jsem, že jsem cestovatel a píšu o Itálii a zmínil, že o nich napíšu do webu a na FB). V kostele Chiesa Madre di S. Maria Assunta jsem se "nachomýtl" k bohoslužbě. Video je ZDE.

Město Lecce je vyhlášené svými barokními stavbami (tzv. apulijský barok). Při toulkách fotogenickým Lecce můžete obdivovat také ještě historičtější část města, která se jmenuje Rudiae. Lecce je skvělé výchozí centrum poloostrova Salentina. Pokud poloostrov chcete projet, doporučuji ubytovat se zde. V okolí města jsou maličké, sluncem vyprahlé vesničky, které jako by vyrůstaly ze suché, kamenité, červené země. Každopádně ať už jste nebo nejste milovníci baroka, je skoro zaručeno, že zůstanete v němém úžasu nad skvostnými stavbami tohoto slohu. Jistou nevýhodou je, že barokní památky těsně obklopují moderní budovy, což trošku kazí vjem z tohoto místa. Ve městě se ve stavebnictví hodně využíval místní měkký nažloutlý pískovec, který později ztvrdl. Bohužel zdejší znečištěné ovzduší pamítky ničí, takže restaurátoři mají plné ruce práce vzácné památky udržet.

Gallipoli je novým názvem města, které se původně jmenovalo řecky Kallipolis. Nové město vyrostlo na pevnině, kam se v 18. století rozšířila populace původního ostrůvku. Za mostem na ostrůvku se nachází poetická část města. Je to právě stará čtvt s labyrintem vinoucích se bílých uliček (převážně 15. století) opevněných aragonským hradem. Pokud milujete moře, můžete využít pláže, které se nachází nedaleko Gallipoli - např. Baia Verde. Malé zátoky a písečné plážičky na severu nedaleko vesniček Santa Caterina a Santa Maria al Bagno jsou krásnější. Z místa je krásný výhled na moře, které je v těchto místech velmi čisté. A nezapomeňte - město ožívá až večer. Přes den tak nějak "přežívá" :)

Brindisi (Brindisium) je historické město plné ulic s palmami, které plnilo a plní úlohu námořního přístavu. Dříve se jmenovalo Brundisium. Město bylo, je a asi ještě dlouho bude přestupní stanicí cestovatelů a poutníků. Ne náhodou je v něm umístěno i letiště (Papola Casale). Pokud máte v plánu plout do Řecka, je pravděpodobné, že se právě v Brindisi objevíte. Celé město je doslova přeplněno kancelářemi lodních společností a lodní přeprava je také hlavním zdrojem lokálních příjmů. Hlavní ulice je Corso Garibaldi, kde můžete navštívit nějakou restauraci nebo bar. Navštívit můžete také starou část města, která sice nemá mnoho antických pozůstatků, ale dýchne na vás jeho příjemná, téměř orientální atmosféra, která může být obohacena prohlídkoku některých památek. Místní passegiata (korzo) patří k nejvelkolepějším na celém jihu Itálie.

15 km od Galatiny se nachází rušné městečko Nardò. V jeho bouřlivých dějinách se často odehrávalo drancování, okupace a rebelie. Navzdory tomu si město zachovalo pěkné budovy,  stojí zde paláce s ozdobnými průčelími, opevněná městská radnice, sloup z 18. století a několik pěkných kostelíků. To vše kolem dvou hlavních náměstí - Piazza San Domenico a Piazza Antonio Salandra. Uličky Nardò postrádají nějakou zásadní romantiku či kouzlo a nemáte potřebu se v nich ztratit ;) Raději se běžte podívat do o pár kilometrů vzdálené Galatiny nebo do nádherného Gallipoli, které je jen o pár kilometrů dále ;)

 Galatina je jedno z nejpůvabnějších měst poloostrova Salentina v regionu Apulie. Ve středověku šlo o významnou Řeckou kolonií a řecky se tu sem-tam mluví dodnes. Město je významným centrem italského tabákového průmyslu. Tabák se tu zpracovává a pěstuje na okolních polích hned vedle vinic s vinnou révou. Ve staré části města stojí kostel Santa Caterina di Alessandria (9-12, 16:30-19 hod.) s krásnými freskami ze 14. století. V Geletině se dodnes provozuje 29.6. každého roku tanec tarantella (ukázka zde). V tento den se provádí každoročně rituál, který se rozvinul s obývaným pavoukem tarantulí (jde ale o mýlku, ke kousnutí v této lokalitě docházelo od manších pavouků než tarantule - nicnéně mezi příznaky patřily halucinace, zvracení a záchvaty). Oběti kousnutí pavouka přicházely sem na toto místo (kostel), aby vzdali díky za to, že kousnutí pavoukem přežili. Léčba spočívala ve vypocení. To dalo za vznik horečnatému tanci tarantella, který trval až několik dnů.

Město Matera je 7000 let staré a je tak jedním z nejstarších měst nejen v Evropě, ale dokonce na světě. Žila v něm chudina, která tesala svá obydlí do skály. Tato chudinská čtvrť se jmuje Sassi a zajímavostí je, že ještě někdy kolem roku 1986 byla obydlená. Šlo o jedno z nejchudších měst v Itálii. Od roku 1993 je Sassi  zapsaná do knihy světového dědictví UNESCO. Dnes je obtížné představit si špínu a bídu, která zde dříve existovala. Psal o ní Carlo Levi a připodobnil ji k Dantově Peklu. Obyvatelé Sassi byli zužování nemocemi a děti, zavšivené a vyhublé na kost, s nafouklumi bříšky a pokryté strupy, trpěly malárií a žebraly ne o mince, ale o lék chinin. Pokud chcete obě části Sassi projít (Sasso Caveoso, Sasso Barisano), využijte vyhlídkovou trasu pro turisty Strada Panoramica dei Sassi. Pokud ale chcete zažít neobvyklosti jako jsou kostely ve skále, musíte z turistické stezky odbočit. Zajímavostí je také fasáda kostela Chiesa del Purgatorio, která je hrůzostrašně ozdobená lebkami. Ve městě je také muzeum Salvadora Dalího (12 euro) a po městě je rozmístěno 5 jeho soch.

Ostuni je město s bílými ulicemi na kopci nad Jaderským mořem s výhledem na nekonečné olivovníky až k oceánu. Úzké uličky, skvělé kavárny, restaurace a kuriozní obchody plné keramiky, obuvi a olivového oleje. "Bílé město" Ostuni je původně řeckým městem, které lemují pobřeží v opravdu velké míře. Píšu zde o "Bílém městě" Ostuni a jeho přímořském letovisku Villanova di Ostuni, které nabízí písečné pláže i skalnaté útesy. A proč bývá Ostuni označováno takovým přízviskem? Protože snad všechny jeho domy jsou natřeny na bílo! A opravdu, pokaždé, když se od moře podíváte, vidíte jeden velký bílý kus čehosi na kopcích 6 kilometrů od pobřeží.

Taranto, Taronto či Tarent - toto město bylo v dávnější minulosti známé produkcí ústřic, slávek a také vlnou a barvením látek. Purpuru se dosahovalo rozkladem tarentských měkýšů. Po druhé punské válce sloužilo jako malý nevýznamný rybářský přístav. Mnoho památek se z té doby nedochovalo a většina z nich je ve zdejším muzeu (Piazza Cavour, vstupné 5 euro). Další ránu dostalo město za druhé světové války, kdy bylo bombardováno. Nejstařší neprůmyslová část města je ostrůvek (staré město, Città vecchia) mezi severnozápadní (zde je obrovská /skoro až gigantická/ nepřehlédnutelná ocelárna a velké nádraží /také docela gigantické/, takže nic až taj zajímavého) a jihovýchodní části města (zde jsou jen domy a park s letním kinem, který se jmenuje Villa Peripato). Ostrůvek je spojen s uvedenými částmi města dvěma mosty (Ponte di Porta Napoli a otočný (ne padací!) most Ponte Girevole).

Grotta gigante je největší jeskyně na světě a druhý největší podzemní prostor na světě. Je umístěna na italské straně Krasu poblíž Terstu u státní hranice se Slovinskem. Je hluboká neuvěřitelných 107 metrů a široká 208 metrů. Velikost prostoru je těžko představitelná a musí se prostě zažít. Vzhledem k tomu, že komentovaná prohlídka (italština, angličtina) trvá asi 1 hodinu, určitě si vezměte teplou mikunu nebo kalhoty (já jsem měl větrovou bundu a ponožky do sandálů - mega faux pas :D ... ale v jeskyni to stejně nikdo neřeší, protože je tam přítmí a každý si dává pozor, aby se nepřizabil na 400 schodech vedoucích na dno jeskyně ;) ). V jeskyni je stálá teplota +11°C.

Město Palmanova se nachází asi 20 km jihovýchodně do Udine. Patří do regionu Furlandsko-julské benátsko. Palmanova je masivní benátská pevnost z roku 1593. Dříve byla považována za nejsilnější pevnost v Evropě. Shora má tvar devíticípé hvězdy. Jeho symetické ulice se sbíhají na velkém šestiúhlém náměstí Piazza grande. Ač turistický průvodce Itálií píše, že město "ničím neohromí," nám se město velmi líbilo a s tímto názorem jsme polemizovali. V klidu (ano, město má poklidnou atmosféru) jsme si prošli uličky kolem náměstí, pochutnali si na skvělé zmrzlině na ulici Borgo Aquileia, kterou jsme snědli na hlavním náměstí, kde si hrály děti a opodál nich i dospělí hráli šachy (velké šachy, šachoviště cca. 5x5 metrů). Po zmrzlině jsme se podívali na krásný kostel Duomo dogale, který je právě na Piazza grande.

Ne nadarmo je město Cividale del Friuli (nacházející se asi 17 km východně od Udine) nazýváno perlou regionu Furlandsko-Julské benátsko (region Friuli). Jen málokdy píšu o nějakém místě, že je opravdu hezké, ale toto město je skutečný skvost. Nejen že má Cividale (město založil Julius Caesar roku 50 př.n.l.) ďáblův most se zajímavou pověstí, ale naleznete zde venkovsky poklidnou lokalitu s málem turistů, což je k nezaplacení.

Tajné eso v rukávu severoitalského Furlánska, tak jednoznačně přísluší magickému městečku Cividale del Friuli, které leží stranou jadranského přímoří i nejvyšších partií tamní části Alp. Svými historickými památkami a nenucenou jižní atmosférou rozhodně předčí mnohé věhlasnější destinace.

Severoitlaské jezero Lago di Como vás překvapí idylickou polohou mezi horami i příjemnou teplotou vody. Koupání s výhledy na vrcholy pokryté sněhem patří k nejromantičtějším zážitkům , které vám může Evropa nabídnout. Como se zakusuje do jižního předhůří Alp, které brání přílivu studeného vzduchu od severu, a díky tomu zde panuje mírně vlhké a teplé podnebí. Voda v jezeře, navzdory tomu, že je ledovcového původu a patří k nejhlubším v Evropě, se ohřeje v červenci na 24 i více stupňů.

Vzpomínka na Montepulciano v regionu Toskánsko ... video podbarvené brnkáním pouličního kytaristy - nebylo možné odolat a nenatočit tu poklidnou atmosférku. :) Další části videa je z piazza grande a jeho věž na radnici. Na věži jsou dva zvony, na které se nesmí zvonit srdcem, je ale možné poťukat prsty - což jsem také udělal :) 

Vlevo nahoře Piazza del Campo - největší náměstí v Sieně, na kterém se 2x za rok dělají koňské závody. Velká událost, kterou zná skoro celý svět. Siena je zajímavé město s mnoha příběhy a povídkami.

Trh v Montepulcianu. Spousta ovoce, zeleniny, sýrů, uzenin, bylinek. K tomu oblečení (hodně tmavé a ponuré, pro mě nezajímavé), boty, drogerie až po takové speciality jako štětka na čištění mezižebrových prostor radiátoru ... prostě vše co vás napadne :) Podobné jako v ČR, jen se tu mluví jiným jazykem :)

Asi se vám to nikdy nestane, ale kdybyste byli v Toskánsku a někdo se vás zeptal, jestli se chystáte i do města Orvieto, tak řekněte "určitě ano". Je to město s velkým historickým centrem, takže se snadno ztratíte ve změti uliček (takže si vemte papírovou mapu nebo google mapu - pokud milujete bloudění, tak ji neberte :) ).

Vesnice, která umírá - Civita di Bagnoregio. Leží na sopečném pahorku a je to snad jedno z nejrustikálnějších míst v Itálii vůbec. Do vesnice je těžké se dostat. Jednak je těžké dostat se vůbec na parkoviště na skále vedoucí k vesnici samotné a pak musíte přejít dlouhý můstek, abyste konečně prošli vesnickou branou, kterou stejně jakou celou vesnici postavili Etruskové před asi 2500 lety.

Náhorní plošina Campo imperatore v plné své kráse. Vpravo dole je pastevecký přístřešek. Slouží pastevům jako útočiště při převodu dobytka před zimou ze severu na jih a po zimě z jihu na sever. Dělá se to tak už dlouhá staletí. Vrcholek Campo imperatore (2000 m.n.m.) - vlevo nahoře horská chata, vlevo dole nádherně oprýskaný hotel (za 50 euro tam můžete přespat - je to sice dost, ale je z něj fantastický výhled a je na naprosto výjimečném místě!), dole uprostřed kaplička, vpravo uprostřed hvězdárna. 

Perugia v Umrbrii - dnes krásné moderní a živé město se spoustou oblouků a s nekonečnými výhledy do dálek. Kdysi ale kruté město plné násilí - když jste se ve středověku prohřešili, hrozilo vám vyhození z palácových oken (viz foto), v lepším případě vás nechali umrznout zavěšeného v kleci (viz foto - tyč mezi dvěma sochami) a dalším pak setli hlavu a tu napíchli na bodce k tomu určené, které jsou připevněné na budovách v centru města (viz foto).

.Hladovění a následně mor vyhnal z opatství Abbazia di San Galgano cisterciánské mnichy. Stavělo se od roku 1218 celých 70 let, několik desítek let bylo užíváno a následně opuštěno (cca. roku 1500). Roku 1786 do opatství udeřil blesk a tím bylo zdevastováno a přišlo o zvonici a střechu. Nyní do něj proudí davy lidí a fotografů, i vy se můžete do něj podívat (za 3,5 euro) a to až do 23:30 hod. V noci je nasvícené a vypadá moc pěkně.

"Zabodl meč do skály a jeho kumpáni utrhli zlodějovi ruce," asi tak by zněly moderní titulky v Blesku. Ale ono to tak nějak bylo :) O čem mluvím? O místě, které se jmenuje Capella di San Galgano a Montesiepi. Tyto dva výjevy je možné vidět ve zdejší kapli (která je umístěna jen asi 1 km nad slavým "opatstvím bez střechy" Abbazia di San Galgano). Uprostřed kostela je v podlaze pod úrovní kámen a v něm zabodnutý meč.

Pokud milujete hlučná města plná turistů a mumraje, jako je třeba Siena, Florencie a Pisa, tak malé městečko Chiusi není nic pro vás. Je to poklidné, velmi příjemné a tiché město na kopci s hezkým výhledem do dálek. Městečko je jako dělané pro bezcílné bloudění poklidnými ulicemi a posedávání na lavičkách či kavárnách s kávou a zmrzlinou.

Pokračovat ve čtení

Město jako když ho vykrojíš vykrajovátkem. Tak by se dalo říci, protože právě Pitigliano přesně kopíruje kopec, na kterém stojí. Jiný název by mohl být třeba i "město snoubenců," proč? Lidé (z Florencie, Livorna a Ameriky) rádi uzavírají sňatek ve zdejším malinkém kostele Chiesa di Santa Maria e San Rocco (krátce jsem mluvil se tamním farářem, velice příjemný člověk).

Pienza je přestavěná vesnice a to dosti marnivým způsobem. Důvodem je, že se tu narodil papež Pio II. Dnes má město 2500 obyvatel a působí dojmem prázdnoty a pošetilosti. Na Piaza Dante je poněkud atypicky (skoro až rozhádaně) postaveno na relativně malé ploše několik staveb - dóm, papežský palác, biskupský palác a radnice.

San Quirico d´Orcia je živelně stavěná stará vesnice. Jde o docela tiché místo s několika úzkými uličkami a příjemným parčíkem (Horti Leonini), ve kterém je zajímavá expozice kovových předmětů. Na materiálech o tomto městě jsou velmi často vyobrazené zbytky hradby města. Ptal jsem se v obchodě se suvenýry a prodavač říkal, že hradby byly skoro zničeny za války 1944.

La vita é bella, Život je krásný (1997). Tak tento oskarový film (ve kterém hrál hlavní roli komik Roberto Benigni - rodák odtud) proslavil město Arezzo. Po promenádování v nedaleké Florencii plné lidí je procházka Arezzem příjemně osvěžující událostí. Pokud tu někdy budete, nespěchejte. Vychutnejte si atmosféru města, sedněte si do restaurace, dejte si zmrzlinu a prostě si to město jen vychutnejte.

La vita é bella, Život je krásný (1997). Tak tento oskarový film (ve kterém hrál hlavní roli komik Roberto Benigni - rodák odtud) proslavil město Arezzo. Po promenádování v nedaleké Florencii plné lidí je procházka Arezzem příjemně osvěžující událostí. Pokud tu někdy budete, nespěchejte. Vychutnejte si atmosféru města, sedněte si do restaurace, dejte si zmrzlinu a prostě si to město jen vychutnejte.

Síra kam se podíváš, tak to je Cascate del Mulino (Le cascate del Mulino Saturnia). Veřejné zdarma přístupné a více než hodně oblíbené přírodní horké sirné lázně. Sirná voda zbarvuje kameny do tyrkysova a vytváří tak moc hezké a těžko zapomenutelné scenérie. Kvůli tomuto místu jsem ujel 90 km. Něco takového jsem ještě nikdy neviděl a hned tak neuvidím. Oblast se jmenuje Saturnia a je 23 km od města Pitigliano,

 Kříž dotýkající se nebe vysoký 22 metrů a vážící 3 tuny, to je Croce del Monte Amiata v Toskánsku v Itálii. 1738 metrů vysoko postavený kovový kříž na kopci Monte Amiata - na kopci posetém jedlemi a kaštany. Mote amiata je viditelný na míle daleko, je to nejvyšší kopec (přesněji vyhaslá sopa) v jižním Toskánsku. Ač se může zdát, že jde o novodobou stavbu, vůbec to tak není. Byl vyroben někdy v letech 1900-1910 v Sieně Lucianem Zalaffim. Byl poškozen ve 2. světové válce a následně opraven (1946). 

Město Montepulciano je asi jedno z nejhezčích a taky největších měst (překvapivě :) opět na kopci - 600 m.n.m.) ve zdejší oblasti Toskánska. Je paradoxem, že ač jsem tu na přechodnou dobu ubytovaný (bydlím kousek pod městem), tak jsem se do historického centra města, které je postaveno na skalnatém hřebeni, byl podívat až 5. den mého pobytu.

Město Montepulciano je asi jedno z nejhezčích a taky největších měst (překvapivě :) opět na kopci - 600 m.n.m.) ve zdejší oblasti Toskánska. Je paradoxem, že ač jsem tu na přechodnou dobu ubytovaný (bydlím kousek pod městem), tak jsem se do historického centra města, které je postaveno na skalnatém hřebeni, byl podívat až 5. den mého pobytu.

Když na chvilku zapomeneme na velká města Toskánska jako je Siena a Florencie, tak v Toskánsku není asi větší "grafický" symbol, než je Poggio Covili. Je to vlastně jen "úplně obyčejný" hotel na jednom z toskánských kopců. Asi díky dlouhé příjezdové cestě vysazené pravidelným stromořadím cypřiší je toto místo skvěle zapamatovatelné a skoro každý, kdo se tady ve středním Toskánsku pohybuje se na toto místo chce podívat nebo se tu vyfoti.

Bagno vignoni jsou sirné středověké lázně (bagno italsky není bahno :) ale lázeň či koupel) pod širým nebem. V současné době se již ke svému účelu nepoužívají. Jsou "naživo" k vidění v italském psychologickém filmu Nostalgia /1983/ (je na ulozto.cz, ale nejde o moc kvalitní film), ve filmu je scéna, jak se několik lidí ráno tady koupe, vedou divný dialog a přitom z lázní stoupá pára. Vodní plocha má tvar obdélníku a nachází se blízko malého města San Quirico d´Orcia. Doposud z vody vyvěrá pára, která má 51°C. Lázně se musí čistit od řas. Na čele vodní plochy je krytá lodžie se sloupořadím. Jde o sympatické klidné místo, ale kromě své historie nic zásadního nenabízí.

Krásné, v polích zasazené opatství Abbazia di Sant'Antimo, několik kilometrů od města Castelnuovo dell'Abate bylo postaveno v roce 1118 (a rekonstruován o 300 let později). Délka budovy je 54 metrů, šírka 16 metrů a výška po vrchol zvonice je 31 metrů. Zajímavostí je, že kdysi v něm mniši zpívali gregoriánské zpěvy 7x denně.

Pokud někdy pojedete do Toskánska v Itálii, tak Montalcino je město, které prostě chcete vidět :) Je umístěno vysoko na kopci, takže je z něj krásný výhled. Má několik náměstí, kdy hlavní je Piazza Popolo, na kterém je radnice s věží podobná radnici v Sieně (tvarem snad, výškou nikoliv :) ). Město je plné příjemných lidí a hlavně "enoték", tedy prodejen s vínem. U města se vyrábí víno Brunello di Montalcino, které mnozí Italové považují za nejlepší v Itálii. Ve městě nespěchejte, vychutnejte si ho a nakonec se projděte po hradební zdi (rocca), ze které je nádherný výhled na celé Toskánsko.

Kamarád Robin mi říkal, že mám občas natočit v Itálii i nějaké video. Nasadil mi tím sice brouka do hlavy, ale na druhou stranu nemyslel na mou stydlivost (prostě natáčet videa mě moc nebaví, radši fotím). No nejsem žádný velký řečník, ale Montalcinem jsem byl tak unešený, že jsem se neudržel :)

Castiglione del Lago v Toskánsku je v turistickém průvodci poněkud haněno a je tam napsáno doslova: "zblízka město nesplní to, co slibuje z dálky." Dovedlo mě to k otázce, jestli ten člověk, který článek do průvodce psal ve městě vůbec někdy byl ;) Ve městě se mi totiž moc líbilo.

VESNICE, VE KTERÉ TEČE VÍNO V KAŠNĚ - tak to je hlavní pozoruhodnost vesnice Panicale umístěné na kopci nad jezerem Lago Trasimeno v Toskánsku. Ač "Panicale", paniku tu nenajdete. Je to malá klidná vesnice s pár lidmi posedávajícími v kavárnách v centru. Nutno přiznat, že víno v kašně neteče celý rok :) , ale jen v dubnu, kdy jsou ve městě slavnosti (v Itálii se prakticky pořád něco někde slaví /la festa - oslava, festegiare - oslavovat/).

To je ona - krásná a živelná Cortona. Vyjedete na kopec, pak po eskalátorech od parkoviště nahoru (ano, v Itálii jsou v místech kde je centru města vysoko někdy eskalátory, viděl jsem to už v Sieně) a pak se jen volně procházíte po příjemných ulicích plných obchůdků a kaváren, kde se promenádují Italové i cizinci. Dojdete na Cortonské hlavní náměstí Piazza della republica, kde posedávají lidé pohodově na lavičkách a koukají dopředu na schody u Palazzo del comune (radnice - nepoužívá se tak).

To si tak nějak říkáte "no jo no, zase nějaké jezero," ale pak přijde západ slunce a wov efekt. Lago Trasimeno v Toskánsku. Těžko říct kolik má toto jezero u města Perugia litrů vody :), ale je to 4. největší jezero na italském poloostrově. Nikde nemá větší hloubku než 7 metrů, takže je (dle turistického průvodce) v létě příjemně teplé.

Capella di Vitaleta - kaplička skrytá hluboko v polích oblasti Val d´Orcia regionu Toskánsko v Itálii. Ke kapličce se během dalších dní ještě vrátím a zkusím vyfotit noční fotku. Vzal jsem si na památku kamínek přímo ze zdi kapličky. Někdy to dělávám :) (ještě že to tak nedělají všichni ... šikmá věž v Pise už by asi nestála :D )

Večerní mlhou opojený Lago del Predil nezklamal. Krásné, tiché a čisté jezero na severu Itálie. Foceno 17.9.2017.

Ostrov Capri je situován na jihozápad od Sorrenta. Lze se do něj dostat 3mi plavebními společnostmi trajektem z měst Sorrento, ostrova Ischie ad. Jde o malebné, nicméně v sezoně hodně zalidněné a komerční místo (káva, džus 80-150 Kč, pizza či hlavní jídlo kolem 500 Kč). Na Ostrově je hlavní přístav - Marina Grande a 2 větší města.

Capri městečko – Piazeta - Kostel San Stefano na počet jeptišky Serafiny, která zasvětila svůj život Capri. Capri leží mezi mořem a horami. Od přístavu Marina Grande vede lanovka – funicolare – do městečka. Jsou zdevinice – proslulé víno. Také spousta hotelů a přepychových vil. Druhý přístav na Capri je Marina Picola – jeho okolí obývají nejvybranější zákazníci. Z tohoto přístavu jsou vidět Faragliony – jsou to kamenné útesy.

Město Sorrento je na severu sorrentského poloostrova. Je typické mj. produkcí citronového likéru Limoncella, které se vyrábí z těchto krásných a voňavých kousků. Jsou velké jako grep.

Starověkou silnici Via Appia Antica nechal vybudovat cenzor Appius Claudius Caecus roku 312 př. Kr. Po více než sto letech byla prodloužená k přístavům Brindisi, Taranto a Benevento. Tudy směřovaly pohřební průvody, po ní vedli roku 56 svatého Pavla jako vězně do Říma. V 16. století ji nechal papež Pius IV. zrekonstruovat.

Přestože se odhaduje, že kamenný obličej byl dekorativním prvkem připevněným k fontáně, mezi lidmi je více rozšířena teorie, že se jedná o pradávný detektor lži. Otvor v ústech, kterým se dá prostrčit ruka, prý sloužil k tomu, aby odhalil lháře. Ruka někoho, kdo pronesl lež, byla ukousnuta. Mnozí věří v nadpřirozenou moc Úst pravdy, jiní si myslí, že se za maskou schovávali kněží, kteří se měli o ruce lhářů postarat.

Jedna z vysokohorských vesniček, které vypadají jako by vyrůstaly ze skály je osada Calascio. Byť místo není příliš zmiňováno v turistických průvodcích, nad Calasciem se tyčí zřícenina hradu (Castello di Rocca) a kaplička (Chiesa Santa Maria della Pietà). Na místě se dají udělat velmi hezké nezapomenutelné fotografie. Vzhledem k tomu, že právě v kapličce uklízely 2 ženy, za malou ofertu (3 eura) jsem si vyfotil vnitřek kapličky, která se skládá ze dvou poněkud zanedbaných místností.

V horské vesnici Bominaco (region Abruzzo) se nachází 2 historicky vzácné kostely - asi jedny z nejhezčích v regionu Abruzzo vůbec. Jsou nepřístupné, dostal jsem se do nich dostal jen s průvodkyní (signora Chiara), která má klíče a otevře na telefonické požádání. Jde o kostely San Pellegrino se šikmou, lišejníkem porostlou střechou v průčelí kostelíku. Uvnitř kostela se mohly udělat jen 2 fotografie bez blesku (blesk jsem dodržel, počet fotografií ne :D ).

Na fotkách je vesnice San Stefano di Sassanio (region Abruzzo). V 15. století byla tato vesnice baštou rodu Medici a dodnes jsou tu lodžie v v toskánském stylu a rodové erby na poloopuštěných a rozpadajících se domech. Ve vesnici byl malý hrad, který zchátral. Jeho věž je nyní znovu stavěna, takže ač je o velmi tichou vesničku, aktuálně v ní panuje stavební ruch. Vesnice nabízí několik poklidných scenérií.

Vesnička Castel del Monte v regionu Abruzzo (neplést s Castel del Monte na jihu Itálie v Apulii!) je zajímavá snad jen svou historií. Jde o středověkou vesničku se silným opevněním, které dominují zříceniny kostela a hradu. Vesnice se svými strmými uličkami a temnými průchody byla vybudována tak, aby se postup případných útočníků zpomalil. Okna jsou strategicky umístěna vysoko, což umožňovalo obyvatelům lít horký olej na hlavy nevítaných návštěvníků.

Město L´Aquila (region Abruzzo) vzniklo sjednocením 99 vesnic na popud císaře Fridricha II. Každá vesnice si zde vybudovala vlastní kostel, náměstí a čtvrť. Ve městě je 99 vodotrysků (viz dále) a hodiny městské radnice, které dodnes každou noc symbolicky odbíjejí 99x. Na fotografii vlevo nahoře je typické místo L´Aquily - Fontana delle 99 Candelle, která je kousek za středověkou bránou della Riviera.

Sulmona je příjemné provinční městečko v regionu Abruzzo, které za svou prosperitu vděčí výrobě zlatých šperků a mandlí v cukru (confetti). Hlavní třída Corso Ovidio má řadu obchůdků, kde se za různou cenu prodávají právě mandle v cukrové polevě. Vyrábí se z nich různé tvary - nejčastěji tvar barevných obřích sedmikrásek a nebo se váží do sáčků. Jsou opravdu luxusně chutné.

Jestli je tu nějaký milovník nekonečných procházek po horských cestách, možná by mohl kouknout na toto dnešní video. Jde o oblast Campo imperatore (v překladu "císařské pole"), asi 27 km dlouhou náhorní plošinu v nadmořské výšce kolem 1800 m, která je ze všech stran obklopena horami až 2600 m vysokými. Je to místo, kde se natáčela část Vinetua, taky Malý unavený Joe (Spancer, Hill) ad. A hlavně je to další fantastické a velmi klidné místo v Itálii, které je řídce osídlené lidmi i turisty.

Kdyby mi někdo před dvěma lety řekl "za dva roky budeš běhat po abruzských horách v Itálii, krmit koně u zříceniny hradu nad vesnicí Bomanico, procházet pod Aquaduktem Sulmony, umývat jahody v kašně starce, kupovat blízké osobě květinu udělanou z mandlí obalených v cukrové polevě, procházet se po zemětřesením poškozené L´Aquille a večer budeš spát ve vesnici Poggio Picenze u ÚPLNĚ CIZÍCH ITALŮ, které uvidíš poprvé v životě ... a ještě s nimi budeš mluvit Italsky!," určitě bych takovému člověku sháněl psychiatra :) A je to tu (ne ten psychiatr :D ).

Ostrov Ponza. Co o něm říci? :) Krásné místo k procházkám, skvělé jídlo, krásné pláže, nádherné romantické výhledy do dálek, absolutní dostupnost všeho (obchody, jídlo, pití, drogerie, oblečení, půjčovny motorek, aut, loděk, ...). Na Ponze jsou velice milí a ochotní lidé, kteří rádi poradí co a jak na ostrově chodí. Mají i smysl pro humor.

Může být zajímavé vybrat náhodné místo a prostě tam jet. Vytipoval jsem si jednu malou vesničku na kopci v regionu Lazio a nelitoval jsem. Poklidné místo, velmi vstřícní lidé, všichni na mě koukali, protože tu turistu viděli naposledy tak v roce 1987 :). Velmi pospolití, otevřené dveře do domů, klíče ve dveřích. Zjevné, že se tu všichni znají a i zdi tu mají oči :)

Městečko Tivoli je vzdálené od Říma jen cca. 40 km. Nachází se vysoko na kopci, je z něj skvělý výhled do okolí. Již v hluboké minulosti sloužilo jako odpočinkové místo od hluku a horka bohatým Římanům. Jde o bohaté město díky těžbě travertinu, který se odtud vyváží do celého světa.

Jedna z nejkrásnějších italských zahrad Ninfa (Giardini di Ninfa) se nachází asi 65 km jihovýchodně od Říma se v oblasti Lazia. Město Ninfa, jehož historie sahá až do období Římské říše, bylo ve středověku opuštěno kvůli Malárii a zcela zchátralo. Teprve ve 20. století byly zarostlé ruiny zakomponovány do romantické zahrady anglického stylu s výhledem na pohoří Monti Lepiny. Zahradou protéká řeka, která dodává místu půvab.

Térmoli je město, které má velký rybářský přístav a tichou dlouhou písečnou pláž. Je nezaměnitelné svým rybářským domkem pod hradbami, které lemují historické centrum města. V hradu je umístěna observatoř s hodinami, které stanovují italský a středoevropský čas.

Villa Gregoriana v Tivoli je zalesněný park s vodopády a jeskyněmi. Sestup a výstup v parku je poměrně náročný. Stezka vede parkem klikatou cestou na dno rokliny a na druhé straně šplhá po svahu okolo dvou jeskyní. Po cestě jsou míjeny dva vodopády. Větší z nich se jmenuje Grande Cascata. Po vyšplání po svahu se návštěvník dostane k relativně zachovalé zřícenině chrám Vestina.

Ostia Antica bývala hlavním obchodním přístavem na okraji Říma. Žilo v něm cca. 50.000 lidí. Jde o rozlehlou oblast, kterou jsem prošel za 4 hodiny. Přístav ve 4. století začal chátrat a postupně ho zanášely nánosy bahna. Katastrofou pro Ostii anticu byla malárie, která zahubila v ní a v jejím okolí více než 100 tisíc obyvatel. Je velmi překvapivé, že město, které bylo po staletí pohřbeno pod vrstvou písku a bahna (z řeky Tiber), zůstalo zachované.

Okolí Isernie - V údolích horské vesničky - zchátralá místa, obklopená novými obytnými sídlišti, kam po mnoho let nevkročila noha cizice. Místní občané pozorují, pohzvizdují, dokonce i obtěžují. Vesnička Pietrabbondante - SV od Isernie pozůstatky předřímské vesnice, dochované divadlo.

Saepinum je klidné zapadlé místo, turisty pro své umístění ne až tolik navštěvované a vyhledávané. Jde o pozůstatky starověkého římského města (nejlepší příklad provničního římského města v celé Itálii vůbec), které bylo opuštěno a jeho obyvatelé se přestěhovali do nedalekého Sepina. V Saepinu a jeho nejbližším okolí žije jen několik lidí, kteří se živí převážně zemědělstvím, takže po ruinách starého antického Saepina pobíhají kozy, slepice, husy a psi.

Itri je malé nepříliš známé městečko v regiu Latina, má 10.500 obyvatel, kteří se živí hlavně pěstováním ovliv, výrobou vína, výrobou sýru a mozarelly. Má historický zámek (Comune di Itri), 3 kostely, 2 kláštery a muzeum (konkrétně muzeum lupičství /Museo del Brigantaggio/, vytvořené „na počest“ slavného loupežníka Fra Diavolo - narozen v Itri v roce 1771 a oběšen v Neapoli v roce 1806).

Na rozdíl od Vesuvu je sopka Solfatara výrazně plošší. Je to kráter nečinné sopky v Neapoli. Známá jen jedna její erupce asi rok 1198. Je to kulatá plošina. Při zadupání zní země dutě. Zvláštní. Hlavní sopouch má teplotu 162 °C - na fotce vlevo dole sahám na kámen, je horký.

"Prokletý Ostrov Gaiola" /Isola Gaiola/ je zajímavý z několika důvodů. Je hlavně opředen pověstmi nešťastných majitelů ostrova: První záhadná úmrtí vlastníků se datují od konce 19. století, v roce 1920 například našli švýcarského majitele Hanse Brauna mrtvého a zabaleného v koberci, o pár měsíců později se jeho žena utopila ve zdejších vodách. Ostrov poté připadl do vlastnictví Němce Otta Grunbacka, kterého ve vile na ostrově postihl rozsáhlý infarkt.

Caserta vecchia /Stará Caserta/ je malinkaté městečko nad velkým městem Caserta, zatím můj největší zážitek - a ještě při západu slunce. V průvodcích se o tomto malinkatém městečku s cca. 20ti ulicemi moc nepíše. Je těžko dostupné po rozmlácené silnici, kterou se v zatáčkách horko-těžko prodere větší auto. Do zatáček se tu troubí, abyste se nesrazili s jiným autem.

Flegrejská pole, čili slavné území Campi Flegrei, jsou vlastně vulkanická kaldera o průměru 13 kilometrů, která leží západně od italské Neapole, asi 35 kilometrů od Vesuvu, který je zase na východ od Neapole. Kaldera vznikla ve dvou divokých erupcích, které se odehrály asi před 39 tisíci let a 12 tisíci let. Celá oblast je neustále geologicky aktivní, a často se mění v důsledku vulkanických pochodů.

Giuseppe Garibaldi podepsal 20. září 1860 ve své pracovně dopis, jímž předal králi Viktoru Emanuelovi II. Savojskému vládu nad sjednocenou zemí spolu s nejúchvatnějším symbolem moci Bourbonů v Itálii. Jen o století dříve nechal Karel Bourbonský vyrýt na základní kámen rezidence: „kéž palác, jeho práh a rod Bourbonů vytrvá, dokud tento kámen nezačne létat.“

Město Caserta a bývalý královský zámek Palazzo reale, je od Neapole asi 30 km, je postaven ve stylu Versailles, Délka paláce 247 m, výška 41 m. Byl postaven pro krále neapolského a sicilského - Karla III. Má 1200 místností, 1790 oken (pozn.: ani jedno není umyté :D :D :D ). Je památný tím, že v době druhé světové války mělo na zámku hlavní stan velení spojeneckých jednotek ve Středozemním moři.

Matera je působivé město na jihu Itálie, proslavené obydlími vyhloubenými do skály. Do skály se tesaly i kostely? Zrestaurované a otevřené pro návštěvníky jsou v současné době kostely San Nicola dei Greci a Madonna delle Virtù. Jihoitalské město Matera je působivé a přitažlivé, současně ovšem také tajemné a tak trochu drsné. Vypadá spíš jako labyrint z kamenných domů, příkrých schodišť a úzkých uliček.

Kdo by neznal věštkyni Sibyllu? A toto je jeskyně, ve které věštila (dříve Cuma, dnes Pozzuoli). Chodba vytesaná do kamene je 131 m dlouhá, 2,5 m široká a 5 m vysoká. Říká se, že z oken jeskyně je občas dodnes slyšet její hlas. Na obrázku je označen i její dům, kde bydlela (bohužel už jen základy domu) a okolí jeskyně.

Tropea je historické městečko, které leží asi osm kilometrů od Capo Vaticano. V létě je centrem oblasti, kam se jezdí za zábavou. Trochu stínu si můžete dopřát při prohlídce některého z kostelů, ve františkánském klášteře nebo při návštěvě katedrály z 12. století. Ve městě je i několik památek, které odkazují na řecké a římské období. A co pořídit jako suvenýr? Zdejší slavnou červenou cibuli, kterou místní na polích v okolí pěstují.

"Seznamte se, prosím" - to je ona, sopka Vesuv. 181 metrů vysoký, obvod kráteru 1400 metrů. Jeho poslední velká erupce byla v roce 1944 (a uzavřela kráter, takže není vidět do jeho hloubky). Vesuv je velmi pečlivě sledován seismografy (jsou vidět na fotkách), je to jediný vulkán na evropské pevnině. Láva by údajně při výbuchu asi za 5 minut dosáhla Neapolského zálivu a v nebezpečí jsou statisíce lidí.

Největší ostrov ve Středozemním moři je vynikající pro dovolenou. Stejně jako Sardinie nabízí krásné pláže a skvělou kuchyni, jen je daleko levnější. Výlet si odsud můžete udělat třeba na Egadské ostrovy či Liparské ostrovy, dále na ostrov Lampedusa nebo Pantelleria. Sicílie je tradiční italský ostrov s bohatou kulturou a nádhernou kombinací architektury, umění, literatury, hudby a dobré kuchyně. Čas tu můžete strávit různě - povalováním se na plážích, návštěvou archeologických nalezišť nebo lovením ryb. Určitě navštivte Selinunte, opuštěné starořecké město, kde jsou zbytky akropole a rozsáhlý chrámový komplex. Východní pobřeží Sicílie je více rozvinuté a turistické, na západě je ostrov spíše nedotčený. Místní lidé jsou však všude stejně milí.

Za Ercolanem u Neapole je zajímavé městečko Torre del Greco - proslulo výrobou předmětů z korálu. A městečko Torre Annunziata - známé vilou Scavi of Plantis - byla při výbuchu pohřbena pod nánosem bahna a popela a díky tomu se zachovala V té době to byla velmi luxusní vila, stála vlastně na předměstí Pompejí, známém jako Oplontis.

Podivné místo, mohli by si říci někteří. Je ideální jen pro ty, kteří chtějí poznat skutečnou chuť Itálie. Puglia (Apulie) je oblast ve východní Itálii, která se nachází v samém podpatku 'italské boty'. Je hlavně zemědělským krajem. Známá je díky vinicím, ovocným sadům, mandlovým a olivovým hájům. Oblast však stále patří mezi nejchudší regiony Itálie. Nabízí však nádherné moře a pláže. Pochutnají si zde i milovníci dobrého italského jídla.

Oblíbené rekreační místo Italů a bohatých fotbalistů. Poměrně klidný ostrov vhodný pro relaxaci, v létě je hodně oblíbený, takže je tu hodně plno, proto je dobré si ubytování předem zamluvit. Je několik možností, jak se dostat do Sardinie - lodí nebo letadlem přistát v Alghero, Cagliari, nebo v přístavním městě Olbia. Ostrov se může chlubit krásnou přírodou, ve srovnání s ostatními prázdninovými středisky v Evropě, je stále poměrně nedotčená. Nejsou zde žádné mohutné betonové hotelové komplexy - většina ubytovacích zařízení je elegantní a vkusná. Podle serveru je nejlepší navštívit Sant'Antioco a San Pietro, oblasti, které jsou nejvíce vzdálené cestovnímu ruchu a dá se říct tradiční. Sardinie má také úžasné pláže a průzračně čistou vodu. Není to žádný levný ostrov, ale rozhodně stojí za návštěvu.

Toto pobřeží by mělo být v každém průvodci jako jedno z nejkrásnějších míst v Itálii. Nejznámější oblastí je letovisko Sorrento, kde ochutnáte návykový likér 'limoncello' a skvělé víno. Je také dobrým výchozím místem pro návštěvu Pompejí, města, které v roce 79 zničil výbuch sopky Vesuv, a nyní je zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Pokud půjdete podél členitého pobřeží, narazíte na malebná, avšak pro svůj charakter poněkud dražší, městečka Amalfi a Positano. Pobřeží okolo Amalfi vás nadchne, pokud můžete, rozhodně si půjčte auto, abyste mohli prozkoumat okolí . Další možností je výlet lodí ze Sorrenta na ostrov Capri. Odtud si můžete zajet do nádherné modré jeskyně - jeskyně, která je zaplavena smaragdovým světlem. Jen pozor na letní měsíce, bývá zde přeplněno turisty.

Navštívit Itálii a vynechat hlavní město Řím? Neslýchané. Řím je úžasné město, které je nabité historií - dalo by se říci, že je to nejlepší muzeum pod širým nebem. Stačí bloudit po ulicích a skvostná architektura vás osloví sama. Památek, které stojí za to vidět je spoustu - nejznámější starověkou památkou je Koloseum, bazilika sv. Petra, fontána di Trevi a téměř úplně zachovaný Pantheon. V Římě leží samostatný stát Vatikán, sídlo papeže. Víkend vám na to všechno rozhodně stačit nebude, aspoň máte důvod se vrátit. Řím je také známý díky svým kavárnám a pizzeriím - stačí si vybrat jedno z mnoha náměstí a vychutnat si na něm (většinou dražší) kávu nebo zmrzlinu. Pokud hledáte skutečný gurmánský zážitek, vydejte se do městské části Trastevere.

Florencie je fascinující místo, které nadchne všechny milovníky umění. Metropole Toskánska má návštěvníkovi rozhodně co nabídnout - například muzea naplněná slavnými sochami a obrazy. Dvě místa byste neměli minout - galerii Pitti a Uffizi. Gallerie degli Uffizi je jedna z nejznámější na světě, ročně ji navštíví 1,6 milionu turistů, proto je dobré si lístky zarezervovat předem. V Uffizi si můžete prohlédnout díla Caravaggia, Leonarda da Vinciho či Michelangela. Na prozkoumání zbytku Toskánska si určitě udělejte dostatek času. Region se často přezdívá země renesance a může se pochlubit jednou z nejkrásnějších krajin na světě. K tomu všemu nabízí výborné víno a kuchyni, což jistě potěší všechny labužníky.

Město známé svou krásou, levicovými politiky, bohatstvím a hlavně kuchyní. Bologna je hlavním městem regionu Emilia-Romagna v severní Itálii. Je plná pasáží, které vám umožní prohlédnout si město, i když prší. Putujte uličkami, dokud nenarazíte na jedno z mnoha krásných náměstí, kde se můžete zastavit u kavárny nebo cukrárny. Bologna se také může pochlubit nejstarší univerzitou na světě, která byla založena v roce 1088. Mnoho lidí ale navštěvuje město kvůli objevování kulinářských specialit, mezi které patří tagliatelle al ragú, lasagne nebo tortellini.

Verona je krásné město, které proslavil slavný Shakespearův příběh Romeo a Julie. Ve Veroně je třetí největší římská aréna v Itálii, a pokud máte štěstí, můžete během návštěvy zastihnout operní festival. Město je na seznamu světového dědictví UNESCO, a to hlavně díky své urbanistické struktuře a architektuře, která zahrnuje římské pozůstatky starobylých hradů. Verona je také velmi romantické město. Z Verony jsou přístupná italská jezera, Nejznámější z nich je Garda, Lake Como a Lago Maggiore.

Miláno je jedno z nejbohatších měst Evropy a také nejznámější centrum módy. Na každém rohu jsou stylové obchody a restaurace. Město je přetékající inspirací módních návrhářů, sama móda je dostatečným důvodem k jeho návštěvě. Kromě toho je v Miláně i mnoho architektonicky impozantních budov, od starých paláců až po moderní věže a komerční budovy. Za návštěvu určitě stojí La Scala, jeden z nejslavnějších světových operních domů.

Benátky jsou jedním z nejznámějších měst v Itálii. Jsou postaveny na vodě a bývají považovány za jedno z nejromantičtějších míst světa. Pokud jste milovníky kultury, budete mít určitě z čeho vybírat, protože Benátky mají nejvíce uměleckých děl na kilometr čtvereční. Za návštěvu určitě stojí Piazza San Marco s působivou bazilikou nebo Ponte dei sospiri (Most vzdechů). V případě, že si chcete užít romantiku v gondolách, připravte si dostatek peněz. Za tuto benátskou atrakci si totiž připlatíte. Snažte se vyhnout Benátkám v létě, davy turistů jsou nesnesitelné.

Jižní Itálie je jiná, než průmyslový sever. Ani ne horší nebo lepší než severní, prostě jen jiná. Do srdce se mi už navždy zapsala provincie Salento v jižní Apúlii díky zářivě bílým domům kontrastujícím proti modré obloze, pohupujícímu se moři barvy azuru, silnému červenému vínu prosyceném sluncem a pohostinností místních lidí, které si dáte vždy při obědě. Země, posetá lesy starých olivovníků, tu má barvu rudou stejně jako víno.

Jezero Nemi nebo Dianino jezero je vulkanické jezero v Itálii, zhruba 30 km jižně od Říma. Leží v nadmořské výšce 316 m, rozlohu má 1,67 km² a největší hloubku 33 metrů. Ve starém Římě byl na břehu jezera posvátný háj zasvěcený bohyniDianě, kde se konaly náboženské slavnosti Nemoralia. Jezero si oblíbil císař Caligula, který nechal na jeho hladinu spustit dvě 70 m dlouhé lodě, které byly divem tehdejšího světa.