Kdo by neznal věštkyni Sibyllu? A toto je jeskyně, ve které věštila (dříve Cuma, dnes Pozzuoli). Chodba vytesaná do kamene je 131 m dlouhá, 2,5 m široká a 5 m vysoká. Říká se, že z oken jeskyně je občas dodnes slyšet její hlas. Na obrázku je označen i její dům, kde bydlela (bohužel už jen základy domu) a okolí jeskyně.

Co říká historie? Sibyla Kúmská pocházela z maloasijských Eryther a přestěhovala se do ionské osady Kymy v Itálii, pozdějších římských Kum (Cumae). Byla dlouhou dobu považována za výplod fantazie, přestože ji například proslulý antický básník Vergilius popsal v mytologickém eposu Aeneis. Vylíčil ji jako ženu měnící svou podobu i barvu tváře, se zježenými vlasy a dmoucími ňadry. Její divoké srdce prý zběsile bije, pěna jí jde od úst a promlouvá strašidelným hlasem. V okamžiku posedlosti pak pobíhá po své jeskyni a gesty jako by chtěla vypudit bohy ze své hrudi. Podle Vergilia navštívil kumskou Sibyllu Deifobu Aeneas, aby mu oznámila vůli bohů, kde má založit po příjezdu do Itálie město; zprostředkovala mu i setkání s jeho otcem Anchisem v podsvětí. Od kumské Sibylly Herofily pocházely pak věštecké knihy, které se těšily v Římě velké vážnosti. Podle římské tradice dostaly se tam za vlády Tarquinia Superba, tj. na sklonku 6. století př. n. l.; vznikly však určitě o staletí později. Bylo jich prý původně devět a Sibylla je nabídla králi Tarquiniovi za nehoráznou cenu. Když se jí vysmál, hodila tři z nich do ohně a za zbývající žádala stejnou cenu. Protože ji nedostala, spálila další tři a Tarquinia smích přešel. Zaplatil za ně, kolik žádala za všech devět, a uložil je do Jovova chrámu na Kapitolu. Tam se později skutečně našly, ať už byl jejich původ jakýkoli, a zůstaly tam až do požáru roku 83 př. n. l., který je z největší části zničil. Poté byly z různých pramenů znovu sepsány a císař Augustus je dal přenést do nového Apollónova chrámu na Palatinu. Hlídal je sbor kněží (zprvu dvou, později desíti), který měl zároveň za úkol oficiálně vykládat jejich věštby. Římský senát a později císař se však na ně obraceli jen vyjímečně. O konečném zániku Sibylliných knih jsme lépe informováni než o jejich vzniku: kolem roku 400 n. l. je dal zničit Vandal Stilicho, vojevůdce císaře Honoria.
Jak popisoval tuto jeskyni dávný historik Bedřich z Donína?: "Vejdouce do té jeskyně ouzkou děrou, našli jsme pod zemí pěknou cestou jako silnici v skále vytesanou desíti noh zšíři, tolikéž zvejši a pět set zdýli. Tou cestou přichází se do jedné komory, ta prvé byla draze okrášlena, jakož ještě na díle viděti se může, strop lazourem a dobrým zlatem malovaný, stěny koláry, matkou perlovou a jiným drahým kamením vykládáné, praví se, že by tu Sibylla bydlili měla. Dále jsou ještě jiné komůrky, kapličky, lázně a jezírko horké vody. To spatříc zase touž cestou vše pod zemí s rozsvícenými fakulemi sme se vracovali a před jmenovanou děrou na světlo zase vylezli."

• GPS pozice jeskyně Sibyly Kunské: 40°50'52.5"N 14°03'20.0"E
• Vstupné 4 euro. 

(v jeskyni jsem byl 11.4.2017)