Přestože Italové pijí víno téměř ke každému jídlu, není v Itálii problémem alkoholismus nebo nadměrné pití. Jen málokdy uvidíte na veřejnosti opilého člověka, mládež se nebaví tím, že by se po nocích opíjela, a zejména ženy si dávají pozor na ztrátu kontroly kvůli přemíře alkoholu. Přesto je v Itálii k dispozici mnoho alkoholických nápojů, často za nízké ceny. Vzhledem k dostupnosti čerstvého ovoce je na trhu také nepřeberné množství ovocných nealkoholických nápojů a můžete si dát i minerálku nebo nápoje s ledovou tříští.

Po jídle vám téměř vždy nabídnou čerstvé ovoce (frutta) a výběr dezertů (dolce) - někdy pouze zmrzlinu (gelato) nebo čerstvý ovocný salát, ale jindy si můžete vybrat i z různých zákusků .

Jídlo (oběd je italsky pranzo, večeře cena) obvykle začíná předkrmem (antipasto), který se podává většinou jenom v ristorante, a můžete si vybrat ze studených plátků masa, mořských plodů a různých studených zeleninových jídel. Talíř různých předkrmů vybraných ze samoobslužného bufetu vás přijde na 5-10 eur, předkrm vybraný z jídelního lístku stojí o něco méně.

První chod (il primo) se skládá z polévky, rizota nebo těstovin. Poté následuje druhý chod (il secondo), masové nebo rybí jídlo, obvykle podávané bez přílohy. Při výběru ryby
si všimněte, zda se podává v celku nebo na váhu: pro jednu osobu obvykle postačí 250 gramů. Ve většině restaurací vám však k nasyceni zcela postačí pouze první chod,
porce těstovin.

Většina Italů zahajuje den v baru a jejich obvyklá snídaně se skládá z kávy s horkým mlékem (cappuccino) a pečiva plněného čokoládou, marmeládou nebo pudinkem (brioche nebo cornetto), které si snědí ve stoje u baru. Snídaně v hotelu (prima colazione) sestává většinou z chleba a uzeného masa a nestojí za zaplacenou částku :)

Vegetariánských restaurací také ne ní mnoho, najdete je pouze ve velkých městech . Na italských jídelních lístcích ovšem není problém vybrat si vždy z mnoha bezmasých pokrmů.

Přestože se italská kuchyně proslavila především svou jednoduchostí a levnou přípravou, řadí se v současnosti k nejlepším světovým kuchyním. Zejména jihoitalská kuchyně, která hojně využívá olivový olej, ryby a různé druhy čerstvého ovoce a zeleniny, patří mezi nejzdravější v Evropě a jen málo národních kuchyní se může pochlubit takovou rozmanitostí surovin i způsobů přípravy jídel. Také italská vína jsou jedna z nejlepšfch, jaká můžete v Evropě ochutnat.

Historie: přestože 20. století do značné míry setřelo regionální rozdfly v italské kuchyni, některé odlišnosti, mající svůj původ v historii jednotlivých oblastí, můžeme pozorovat i dnes. Piemont ovlivnila francouzská kuchyně, Horní Adiži rakouská a Kalábrii řecká {regionální speciality a doporučená jídla jsou popsány v rámečcích na začátku jednotlivých kapitol). Ačkoli se Itálie dlouho bránila pronikání cizích jídel, začínají se ve velkých, kosmopolitnějších městech (zejména v Miláně a Římě) objevovat čínské restaurace, hamburgerové bary a v poslední době španělské, japonské a severoafrické restaurace. Každý Ital je přesvědčen, že italské jídlo je nejlepší na světě a nejlépe je umí připravit jeho maminka, proto se ve většině restaurací podává domácí strava. Na jídelním Hstku se málokdy objeví nějaká novinka. Některé restaurace začaly experimentovat s "módními" surovinami, jako jsou celozrnné těstoviny a neloupaná rýže, tento přístup se však nesetkal s příliš pozitivním ohlasem.

Jídlo a stolování patří k výrazným stránkám italského života. Italové je opravdu prožívají; tradiční jídlo je téměř obřadem, sestává z mnoha chodů a trvá velmi dlouho. Začíná se předkrmem, následuje rizoto nebo těstoviny, dále přichází na řadu maso nebo ryba, poté sýr a končí se čerstvým ovocem a kávou.

Italové rádi chodí na honosné večeře ve skupině s kamarády nebo naopak berou svůj protějšek na menší, ale velmi romantickou večeři na nějaké pěkné, zajímavé místo. My jsme takto například byli s kamarády v jednom nedalekém městě, které bylo blízo u moře. Na název si už nevzpomenu, ale byl tam krásný hrad, kde jsme se po obřím obědě byli k večeru projít. Italové, ač teď dost trpí krizí, jsou milovníky utrácení za pěkné nebo dobré věci. Především to platí v případě, že se jde na slavnostní oběd nebo podobnou příležitost. Pro příklad, my jsme právě jeli na takovýto pěkný oběd do restaurace s mořskými plody(kdo neví, tyto restaurace jsou v Itálii nejdražší, mořské plody ač si je dáte u moře, nejsou nikde levné). Jídlo nás vyšlo na zhruba 60 euro na osobu. Na takovýchto akcích, když jste velká skupina jako byli my, tak to funguje většinou tak, že se objedná hromadně a účet se pak rozdělí rovnoměrně mezi všechny.

V italské kuchyni je zvykem servírování o více chodech, předkrm, první, pak druhý chod, sladký zákusek nebo sýry a ovoce. (Antipasti, Primo piatto, Secondo piatto, Formaggio, Dolce) Před samotným předkrmem je zvykem podávat na stůl misku s olivovým olejem a balzamikovým octem, do kterého se namáčí bílý chléb. Po jídle bývá zvykem pití kávy, ke které se obvykle objednává sklenička tvrdšího alkoholu, např. tradiční grappa, limoncello nebo sambucca.

Po jídle přichází řada na kávu - caffè a digestivi . Espresso je v Itálii prostě caffè a není zde zvykem si po jídle dávat cappuccino - to se pije k snídani. Pokud byste přece jen do kávy chtěli trochu mléka, objednejte si caffè macchiato (espresso s malou dávkou mléka) nebo caffè con panna (nastavované espresso se šlehačkou). Caffè ristretto je pak malé, dvojnásobně koncentrované espresso a caffè corretto obsahuje destilát nebo likér, jako jsou například grappa či anýzovka.