Přestože se italská kuchyně proslavila především svou jednoduchostí a levnou přípravou, řadí se v současnosti k nejlepším světovým kuchyním. Zejména jihoitalská kuchyně, která hojně využívá olivový olej, ryby a různé druhy čerstvého ovoce a zeleniny, patří mezi nejzdravější v Evropě a jen málo národních kuchyní se může pochlubit takovou rozmanitostí surovin i způsobů přípravy jídel. Také italská vína jsou jedna z nejlepšfch, jaká můžete v Evropě ochutnat.

Historie: přestože 20. století do značné míry setřelo regionální rozdfly v italské kuchyni, některé odlišnosti, mající svůj původ v historii jednotlivých oblastí, můžeme pozorovat i dnes. Piemont ovlivnila francouzská kuchyně, Horní Adiži rakouská a Kalábrii řecká {regionální speciality a doporučená jídla jsou popsány v rámečcích na začátku jednotlivých kapitol). Ačkoli se Itálie dlouho bránila pronikání cizích jídel, začínají se ve velkých, kosmopolitnějších městech (zejména v Miláně a Římě) objevovat čínské restaurace, hamburgerové bary a v poslední době španělské, japonské a severoafrické restaurace. Každý Ital je přesvědčen, že italské jídlo je nejlepší na světě a nejlépe je umí připravit jeho maminka, proto se ve většině restaurací podává domácí strava. Na jídelním Hstku se málokdy objeví nějaká novinka. Některé restaurace začaly experimentovat s "módními" surovinami, jako jsou celozrnné těstoviny a neloupaná rýže, tento přístup se však nesetkal s příliš pozitivním ohlasem.