Kdyby mi někdo před dvěma lety řekl "za dva roky budeš běhat po abruzských horách v Itálii, krmit koně u zříceniny hradu nad vesnicí Bomanico, procházet pod Aquaduktem Sulmony, umývat jahody v kašně starce, kupovat blízké osobě květinu udělanou z mandlí obalených v cukrové polevě, procházet se po zemětřesením poškozené L´Aquille a večer budeš spát ve vesnici Poggio Picenze u ÚPLNĚ CIZÍCH ITALŮ, které uvidíš poprvé v životě ... a ještě s nimi budeš mluvit Italsky!," určitě bych takovému člověku sháněl psychiatra :) A je to tu (ne ten psychiatr :D ).

Je fantastické vyjet ze zajetých kolejí všedního života. Je tolik úžasných míst, tolik zajímavých lidí, dá se toho tolik zažít - chce to jen chtít.
Všem moc doporučuji.