Hned na začátek si vymezíme pojmy. Slovo „piccolo“ znamená v italštině malý a tím to končí. Nic společného s kafem nemá, Italové ho k žádnému vysvětlování ohledně velikosti kafe nepoužívají a asi ani nikdy nebudou. Je to čistě český výmysl (některé naše restaurace či bary ho dokonce rádi nabízejí ve svém menu), my se ale nenecháme zmást a řekneme si, co to vlastně espresso je. . Na druhou stranu ani pojem espresso však není úplně správný. Italové ho totiž běžně používají, když si objednávají v baru kafe. Pokud ale chceme být puntičkáři, espressoneznamená určitý druh kafe, ale ve skutečnosti je to označení metody pro extrakci kafe. Ale necháme jim ho, protože espresso vzniklo právě v Itálii, někde před 120 lety. S jeho vznikem je spojeno i vynalezení páky (té, do které se namleté kafe dává – italsky se tomu říká „il porta caffe“), kterou vymyslel jistý pan Bozzera. Jeho jméno najdeme i na spoustě kávovarů (my měli možnost obdivovat starší kávovary s nápisem Bozzera v jedné hotelové škole). Existují i další metody extrakce, ale ty si necháme na příště… Takže proč vlastně začínáme dnes právě s espressem? Protože tvoří základ pro všechny další druhy italských kafí, tedy např. cappuccino, latte macchiato, caffe macchiato a spol. Pokud si tedy v Itálii v jakémkoliv baru objednáte jednoduše caffè, caffè espresso, espresso…dostanete stále to stejné kafe. Jak by mělo takové caffè espresso vypadat? Pro každého Itala dobrá kvalita kafe znamená dobrá pěna (italsky „crema“). Správná pěna by měla na kafi vydržet okolo 3-4 minut, pokud zmizí během pár sekund, tak espresso není dobře udělané. Pěna, ale i celá chuť kafe je ovlivněna tzv. modelem 5 M. Jakmile jakákoliv jeho jedna část chybí nebo není v pořádku, tak i výsledek nebude takový, jaký by měl být. Co tvoří tento model? – monorigine e mescola (blend – neboli směs zrn) – macinatura (mletí) – mano (ruka baristy) – macchina (stroj – kávovar) – manutenzione (údržba) Nezdá se to, ale i taková ruka baristy je strašně důležitá a může udělat velký rozdíl. My jsme na kurzu byli tři a měli jsme za úkol udělat espresso. Člověk by to neřekl, ale při stejném postupu, na podobných strojích, se stejným kafem i mletím, každé kafe vonělo i chutnalo jinak! Protože ruka baristy nebyla stejná… Správné espresso by nemělo být příliš tmavé nebo příliš světlé. Správná barva je „nocciola“ – oříškově hnědá. Důležité je i „tygrování“ (žíhání), které se na pravé italském espressu vytvoří. Správné množství pomleté kávy je 7 gramů na jedno espresso. Káva je protlačena horkou vodou o síle kolem 9 barů a správné teplotě okolo 90 -95°C. Důležitá je i rychlost, kterou vytéká z kávovaru. Nemělo by doslova téct a ani naopak pomalu kapat. Správně by mělo pomalu vytékat po dobu 20 – 30 sekund. Udělat správně jedno espresso může být i věda

Bruschetta - snad nejjednodušší italské jídlo a přitom tak dobré! Stačí mít doma starší chléb, opéct ho v troubě nebo na pánvi. Posolit a zakápnout kvalitním extra-panenským olivovým olejem! Existuje ale i spousta dalších variant...

V Itálii se v poslední době stále častěji objevuje trend zavádět pružnější otevírací doby. Většina obchodů a podniků v Itálii má otevřeno od pondělí do soboty od 8.00 do 13.00 a asi od 16.00 do 19.00. Mnoho obchodů je však v sobotu odpoledne a v pondělí dopoledne zavřených a na jihu pracovní den začíná i končí o hodinu později. V neděli bývají s výjimkou velkých měst a turistických oblastí všechny podniky kromě barů a restaurací zavřené.

V Itálii je velmi časté, že vedle kávy se také nabízí ORZO.  Co to vlastně Orzo je? Jedná se o nápoj z praženého jemně mletého JEČMENE. Je vhodný pro všechy, kterým kofein nedělá dobře, chtějí omezit počet šálků kávy denně a také pro všechny, co vyznávají zdravý způsob života. Příprava Orza je velmi jednoduchá - 2 - 3 lžičky zalejete horkou vodou a je hotovo. My si do Orza přidáváme sojové nebo rýžové mléko.

Itálie je jednou z evropských zemí, které se připojily k používání jednotné evropské měny euro (EUR). Bankovky a mince v nové evropské měně platí od 1. ledna 2002. Mince euro se vydávají v nominálních hodnotách od 1, 2, 5, 10 a 50 centů, bankovky existují v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 eur. 

V poslední době způsobil ekonomický rozvoj a příliv návštěvníků do turisticky vyhledávaných měst růst cen. Obecně platí, že jižní část Itálie je mnohem levnější než sever; nejvíce zaplatíte v Benátkách, Miláně, Florencii a Bologni, méně v Římě, výrazně se pak snižují ceny v Neapoli a na Sicílii. Já jsem byl v regionu Apulie (Puglia) a ceny potravin zde byly o cca. 20% nižší, u některých potravin (např. káva, tuňák) byly ceny nižší až o 30%.

Průměrné ceny zboží a služeb

Většinu běžných potřeb pořídíte na evropské poměry za rozumné ceny. Také částky, které zaplatíte za jednoduchá jídla, jsou přijatelné : pizza nebo porce těstovin a pivo (běžné levné jídlo v restauraci) vás vyjde v průměru na 10-15 eur, ačkoli v některých větších a navštěvovanějších městech, například ve Florencii nebo v Benátkách, za tuto cenu slušné jídlo nepořídíte .

V Římě a v Neapoli by to naopak neměl být problém. Abyste si udělali představu o finanční stránce cestováni, uvádíme tento příklad : za zpáteční jízdenku druhou třídou vlakem typu Eurostar z Řma do Milána zaplatíte asi 47 eur, cesta trvá pět a půl hodiny a ujedete šest set kilometrů . Nápoje (s výjimkou vína) jsou drahé. Za velkou sklenici piva zaplatíte v restauraci 4-6 eur. 

Ceny pokojů začínají asi na 80-100 eurech za jednoduchý dvoulůžkový pokoj v jednohvězdičkovém hotelu, ačkoli v Miláně, Florencii a Benátkách bude těžké ubytovat se levněji než za 120 eur. Pokud cestujete po centrální Itálii a snažíte se ušetřit - objednejte si ubytování přes AirBnB (to dělám já), přespáváte v kempech, kupujete si jídlo v supermarketech - měli byste se vejít do částky kolem 50 eur za den/osobu. Realističtější denní rozpočet předpokládající, že budete přespávat v jednohvězdičkových hotelech, budete jezdit vlakem a dáte si denně jedno levné jídlo v restauraci, bude činit asi 75 eur za den, na jihu o něco méně.

Pokud si budete chtít opravdu užívat jako hogo fogo v nejdražších restauracích, přijde vás to na 100 eur za den za osobu.

Nezapomeňte také, že ceny se mohou lišit podle období, během hlavní letní sezony v červenci a srpnu, kdy většina Italů jezdí na dovolenou, jsou ceny v hotelech nejvyšší. 

Mimo sezonu můžete usmlouvat výrazně nižší ceny. Kromě státních muzeí a památek, kam je vstup volný pro osoby mladší 18 let a starší 65 let a poloviční vstupné platí osoby mladší 26 let, je v Itálii pouze málo míst, kde platí slevy: pouze několik muzeí akceptuje karty ISIC a pro cesty autobusem a vlakem tyto karty neplatí.

Kreditní, debetní karty a cestovní šeky

Nejméně komplikovaným způsobem platby je pravděpodobně použití kreditních nebo debetních karet, s jejichž pomocí si po zadání osobního identifikačního čísla (PIN) můžete vybrat peníze v bankomatu. 

POZOR!

Itálie je plná modrožlutých bankomatů Euronet. Pozor, vybírejte vždy v bankomatech italských bank. U bankomatu Euronet pokud kliknete na ACCEPT CONVERSION, ztratíte několik stovek až tisíc korun za tzv. konverzi. Bankomaty Euronetu jsou i všude v Praze.

Fotografii tohoto bankomatu jsem udělal ve městě Alberobello v jižní Itálii (region Apulia = Puglia).

Kvalita vína - Denominazione d´Originee klíčem k pochopeni, po jakých vínech se v Itálii dívat. nelze však na něj spoléhat jako na záruku kvality. Jde o certifikát původu, takže může označovat chutné i naprosto hrozné vino.

Denominačni oblasti byly stanoveny vládním dekretem. Určují, kde se bude víno s určitým názvem vyrábět, jaké odrůdy hroznů lze použít, maximální výnos hroznů na hektar a jak dlouho má víno zrát. Označení Denominazione d'Origine Controllata e Garantita (OOCG) zaručuje původ vín a to, že při jeho výrobě byla dodržena pravidla určená pro příslušnou oblast.

Vino da tavola je víno, které neodpovídá požadavkům DOC, ačkoliv to nemusí být vždy špatné víno.

Denominazione ďOrigine Controllata e Garantita (DOCG) je v současné době jediné označení, které je zárukou kvality. Vína prodávaná s tímto označením musí splňovat běžné podmínky DOC, a navíc jsou prověřena vládními inspektory.

Systém DOC bezpochyby zvýšil standard italských vín, ale má i mnoho kritiků. Někteří říkají, že pravidla jsou příliš přísná a nepružná a že označení DOCG ztrácí důvěryhodnost. Navíc prý pravidla nenechávají prostor k experimentování a moderním metodám, na něž se zejména severní Itálie specializuje. Výrobci, dychtící po experimentech s víny, proto bez ohledu na reguIace vyrábějí nová vína, jež se často zařadí jako nejlepší v Itálii, byť oficiálně spadají do kategorie stolního vína (do tavola).

V roce 1992 bylo zavedeno značení lndicazione Geografica npica (IDT), umožňující výrobcům používat geografické názvy a druhy hroznů i na etiketách, což ejména méně tradičním producentům výrazně pomáhá s identifikací jejich výrobků.

Nejznámějším vínem nemajícím označení DOC je dnes zřejmě sicilské červené a bílé Corvo, moderní vino, které je asi dvakrát tak drahé jako běžná stolní vína. Skvělá stolní vína se ale vyrábějí i v Toskánsku.

Jedním z prvních italských vín prodávaných do zahraničí bylo Lambrusco, přestože (nebo možná právě proto) má pověst levného špatného vína. Následovaly je další méně kvalitní varianty: Soave, Valpolicella a Chianti. V současnosti se situace zlepšila a své místo na zahraničních trzích si vydobyly i kvalitnější odrůdy, ačkoli nejlepší vína si Italové dosud schovávají pro domácí trh. Díky pravidlům DOC se úroveň vín v posledních letech zvýšila. Mnoho výrobců se zaměřilo na výrobu velmi kvalitních vín a kromě zušlechťování zavedených odrůd, jako jsou Barolo a Orvieto, se Italové snaží zlepšovat kvalitu také křížením různých odrůd.

Lehká bílá vína se vyrábějí ze sladších hroznů a v horkém počasí se pijí vychlazená, kdežto plná červená vína si vychutnáte při pokojové teplotě. Víno je stále velmi levné, doporučujeme však vyhnout se nejlevnějším druhům, které by vám mohly způsobit nepříjemné bolení hlavy.

V restauracích vám téměř vždy nabídnou červené nebo bílé, méně často růžové víno. Pokud nevíte, co si objednat, nebojte se ochutnat místní produkci, často načepovanou přímo ze sudu, obzvláště na jihu. Toto víno bývá obvykle velmi dobré a levné, okolo 5 eur za litr. Lahvové víno je dražší, ale také velmi kvalitní. V restauraci zaplatíte za láhev asi
9-15 eur, v supermarketu nebo obchodě přibližně polovinu. V baru si můžete koupit sklenici vína za 1-2 eura podle kvality.

Existuje i široké spektrum likérů; Amaro je nahořklé a pije se po jídle, Amaretto je  sladší a chutná po mandlích a Sambuca je sladká anýzovka. Dalším sladkým likérem je Limoncello neboli Limoncino, citronový likér, který mají Italové ve velké oblibě.

V Itálii se setkáte také s dezertními víny Martini, Cinzano a Campari. Pokud si objednáte Campari se sodou, dostanete již smíchaný nápoj v malé lahvičce. Můžete také ochutnat Cynar, sherry vyráběné z artyčoků, které se často pije jako aperitiv.

V Itálii se prodávají všechny běžné destiláty pod svými obvyklými názvy. Existuje také mnoho italských lihovin různých druhů: nejlepší italské brandy je Stock a Vecchia
Romagna. Nejběžnější italskou pálenkou je grappa, původně pocházející z města Bassano di Grappa v Benátsku, ale nyní je k dostání v celé zemi. Vyrábí se ze zbytků, které
zůstanou po výrobě vína (slupky, stonky atd.) a její pití doporučujeme pouze silným povahám. Pro méně zkušené je k dispozici jemnější distillato vyráběné přímo z hroznů.