Pivo (birra) je v Itálii zastoupeno převážně světlým ležákem, který se prodává v třetinových nebo dvoutřetinových lahvích, případně točené (alla spina), které bývá dražší než
lahvové. Malé pivo se řekne piccola, (20 cl nebo 25 cl), velké (obvykle 40cl) je media. Nejlevnějšími a nejběžnějšími značkami jsou italská piva Moretti, Peroni a Dreher, která jsou docela dobrá.

Pokud nemáte rádi kávu, můžete si všude objednat čaj (té). V létě je vynikající dát si ledový čaj čili té freddo, který rychle zahání žízeň. Horký čaj, té caldo (pozor, v anličtině cold-studený, v italštině caldo-teplý), dostanete s citronem (con limone), pokud nepožádáte o mléko (con latte).

Samotné mléko se pije jak studené, tak teplé, nebo si můžete dát mléčný koktejl (frappe nebo frulatti).

Dále si můžete vybrat z mnoha nealkoholických nápojů (analcoliche).  Spremuta je čerstvá ovocná šťáva vymačkaná na baru, obvykle pomerančová, citronová nebo grepová. Můžete si také dát ledovou tříšť mnoha různých příchutí. Jinak si můžetevolit některý z mnoha perlivých nápojů koncentrovaných džusů. Převažuje cocacola, kterou dostanete všude, dietní varirnta však už není tolik běžná. Italská verze coca-coly Chinotto je méně sladká a pije se s plátkem citronu. Voda z kohoutku (acqua normale) je obvykle docela chutná a v baru ji dostanete zdarma. Italové pijí více minerálni vody, než je v Evropě obvyklé. Můžete dostat neperlivou (senza gas nebo naturale) nebo perlivou (con gas nebo frizzante) a litr stojí asi 1,30 eur.

Osteria (vinárna, hospoda) je společenštější místo, kde můžete obvykle ochutnat místní speciality se sklenicí vína. Opravdoví milovníci vína však raději navštíví enotecu
(vinotéku), ačkoli mnoho z těchto podniků spíše prodává víno v lahvích než po sklenkách. 

Ve městech najdete více různých míst k posezení, občas s živou hudbou nebo s diskotékou. Mnoho z déle otevřených podniků se nazývá pub. V poslední době se rozšířily a získaly popularitu irské hospody a v každém větším městě najdete alespoň jednu, často naprosto přeplněnou. Oblíbeným nápojem se stalo točené pivo (alla spina).

Tradiční bary jsou spíše funkční místa, která se od sebe nijak zvlášť neliší; slabé osvětlení, chromovaný barový pult, stroj na přípravu kávy a obrázek místního fotbalového týmu na stěně. Lidé si sem chodí dát běžné nápoje, ráno kávu, rychlé pivo nebo šálek čaje, ale obvykle netráví své dny ani večery po barech.

Pokud jste vegetariáni, neměli byste mít v Itálii potíže, protože kromě pizzy a těstovin s rajčatovou omáčkou si všude můžete vybrat z mnoha salátů a zeleninových jídel. Jedinou opravdovou potíží je vzájemné pochopení: Italové nechápou, jak někdo může nejíst maso. Přestože upozorníte na to, že jste vegetarián (sono vegetariano/a), a zeptáte se, zda jídlo obsahuje maso (c'e carne dentro?), může se vám stát, že vám donesou drůbež nebo šunku.

Běžně narazíte i na osterie, což jsou staromódní restaurace spíše ve stylu hospod, které se specializují na domácí kuchyni.

Můžete navštívit také "špagetérie" (spaghetterie), restaurace nebo bary podávající těstovinová jídla, které bývají často oblíbeným místem setkávání místní omladiny.

Po jídle požádejte o účet (il conto) a počítejte s tím, že téměř všude si účtují couvert (coperto) ve výši asi 1-5 eur na osobu. V dražších podnicích vám k účtu připočtou ještě obsluhu, obvykle deset procent z výše účtu. Pokud obsluha není zahrnuta v účtu, můžete přidat spropitné asi ve stejné výši, ale pokud nejste s obsluhou obzvláště spokojeni, postačí ponechat na stole několik mincí.

Teplá jídla se obvykle podávají ve dvou typech restaurací, kterými jsou trattoria a ristorante.

Trattoria je tradičně levnější a prostší podnik podávající spíše domácí kuchyni (cucina casalinga), ristorante bývá okázalejší, s uniformovanými číšníky a ubrusy.

V současnosti je však nejmarkantnější rozdíl v otevírací době: trattoria bývá otevřena během oběda a nedostanete zde jídelní lístek, číšník vám jen vyjmenuje aktuální nabídku. Ve velkých městech bývají trattorie i ristorante otevřené večer, ristorante zaručuje širší výběr, vždy dostanete jídelní lístek a někdy si budete moci sami vybrat z bufetu s předkrmy.
Těstoviny vás v obou typech podniků přijdou na 5-10 eur a obvykle si už nemusíte dávat nic jiného. Hlavní rybí nebo masová jídla stojí 7-15 eur. Po jídle požádejte o účet (il conto) a počítejte s tím, že téměř všude si účtují couvert (coperto) ve výši asi 1-5 eur na osobu. V dražších podnicích vám k účtu připočtou ještě obsluhu, obvykle deset procent z výše účtu. Pokud obsluha není zahrnuta v účtu, můžete přidat spropitné asi ve stejné výši, ale pokud nejste s obsluhou obzvláště spokojeni, postačí ponechat na stole několik mincí.

Pokud nedostanete jídelní lístek a číšník vám odrecituje denní nabídku, může být výběr problematický. Jestliže nerozumíte, požádejte prostě o jídlo, na které máte chuť. Všude budou mít těstoviny s rajčatovým protlakem (pomodoro) nebo s masovou omáčkou (al ragů).

Pizza je sice nyní celosvětovým fenoménem, ale stále chutná nejlépe v Itálii. Pizzy prodávané zde - obzvláště v Neapoli, odkud pizza pochází - se markantně liší od výtvorů nabízených mezinárodními řetězci rychlého občerstvení. Italská pizza je tenká a placatá a výběr náplní je omezený. Nikde se zde nesetkáte s podivnými variacemi s ananasem nebo kukuřicí. Italové dávají přednost pečení pizzy tradičním způsobem v peci vytápěné dřevem (forno a legna) před elektrickými troubami. Tento způsob přípravy dává pizze charakteristickou příchuť. Pizzerie mohou být různé, od barů podávajících řezy pizzy po opravdové restaurace, kde se můžete posadit a kde většinou dostanete pouze pizzu, nealko nápoje a pivo. Obyčejná pizza se sýrem a rajčaty (Margherita) stojí kolem 6 eur, pizza se složitější náplní asi 6-10 eur.