Hodně lidí, kteří ví, že rád cestuji sám po Itálii se mě ptá: "a nevadí Ti samota?" Ono je to tak, že když tu člověk pendluje po krajině, Italové ho o samotě nenechají :) Všude je jich plno a všude je je slyšet (což je nakonec docela fajn, hlavně když jim rozumíte co říkají). 

Asi se budu opakovat, ale jsou příjemní, ochotní, hovorní a přístupní vtípkům. Hodně a rádi se vás ptají (začíná to typicky "odkud jsi", "kolikrát jsi byl v Itálii") a s oblibou dělají "fare quatre chiachiere" - tedy společensky plkají a to naprosto všude :)
Cestování o samotě má jednu veelkou výhodu a to že si jedete svým tempem a máte možnosti si více než svobodně zvolit kam chcete jet a hlavně jak dlouho tam budete a co tam budete dělat. Co někoho nebaví, to vy chcete a je potřeba si za tím tak trošku sobecky jít.
Ač se to nezdá, tak i cestování je poměrně náročné. Znamená to asi 2 hodiny denně plánování cesty a GPS "pozicování" (aby bylo na místech kde zaparkovat /pakoviště se vybírá jako první :) / a cesta měla nějakou logiku a nejezdilo se chaoticky) a pak další 2 hodiny denně zpracovávání fotek pro web www.vseoitalii.cz  .
Ale ta radost a skvělý pocit z toho za to prostě stojí :) A hlavně za sebe říkám: v Itálii žiju, v ČR (ač ji mám rád) přežívám.
A pokud chcete opravdu zažít a prožít Itálii, tak ta nejdůležitější rada je:
NECHAT SVOU PRÁCI A STAROSTI V ČR A NEBRAT SI JE S SEBOU.