15 km od Galatiny se nachází rušné městečko Nardò. V jeho bouřlivých dějinách se často odehrávalo drancování, okupace a rebelie. Navzdory tomu si město zachovalo pěkné budovy,  stojí zde paláce s ozdobnými průčelími, opevněná městská radnice, sloup z 18. století a několik pěkných kostelíků. To vše kolem dvou hlavních náměstí - Piazza San Domenico a Piazza Antonio Salandra. Uličky Nardò postrádají nějakou zásadní romantiku či kouzlo a nemáte potřebu se v nich ztratit ;) Raději se běžte podívat do o pár kilometrů vzdálené Galatiny nebo do nádherného Gallipoli, které je jen o pár kilometrů dále ;)

Nejsnadnějším způsobem cestování po Itálii je jízda vlakem. Italský železniční systém je jedním z nejlevnějších v Evropě, poměrně spolehlivý a alespoň na severu země velmi efektivní. Při cestování na velkou vzdálenost je mnohem vhodnější než roztříštěná, necentralizovaná a občas zoufale pomalá autobusová doprava. Místní autobusy však mohou být velmi operativním dopravním prostředkem. Letecká doprava je drahá, a proto je vhodné ji využít pouze na velké vzdálenosti nebo v případě velmi omezených časových možností. Trajekty jezdí na všechny italské ostrovy a zajišťují i mezinárodní plavby do Aecka, Albánie, Chorvatska, na Maltu, do Jugoslávie, na Korsiku a do Tuniska. Frekvence odjezdů a délka trvání vlakových, autobusových a trajektových spojení je uvedena v části Informace o dopravě na konci každé kapitoly: tyto údaje vycházejí z jízdních řádů v běžných pracovních dnech (tedy od pondělí do soboty). V neděli jsou spoje omezené nebo nejezdí vůbec.

V Itálii existuje sedm typů vlakových spojů provozovaných Italskými státními dráhami (Ferrovie dello Stato neboli FS; www.ferroviedellostato.it). 

Vlaky Eurostar ltalia (ES) jezdí mezi velkými městy, jsou o něco rychlejší a obvykle mají novější vozový park než lntercity (IC). 

Soupravy Eurocity (EC) a Euronight (EN) spojují hlavní italská města s metropolemi typu Paříže, Vídně, Hamburku a Barcelony, Milán a Řím nedávno spojily se strategickými destinacemi po celé zemi nové rychlíky sítě Eurostar zvané Frecciarossa, Frecciabianca a Frecciargento (červený, bílý a stříbrný šíp), ve kterých si musíte rezervovat místo v předprodeji, i když vlastníte nějaký druh předplatní jÍzdenky. Pro všechny linky obecně platí, že je dobré nakupovat jízdenky v předprodeji.

Vlaky Diretto (O) a lnterregionale (IR) patří mezi běžné dálkové spoje zastavující jen na větších nádražích. Rezervace v jejich případě sice nejsou třeba, ale za úvahu stojí zakoupení místenky, zejména plánujete-li v létě delší cestu, neboť tehdy bývají soupravy plně obsazené.  Rezervaci učiníte na kterémkoliv hlavním vlakovém nádraží nebo v cestovní agentuře v Itálii. 

Nakonec jsou tu vlaky Regionale (R), které zastavují v každé stanici.

Informace o všech výše uvedených vlacích získáte na tel.: 89.20.21, popřípadě na internetové stránce FS www.trenitalia.com . 

Kromě výše popsaných tras provozovaných společností FS jezdi v Itálii řada soukromých dopravních společností. Využívají sice jiná nádraží, ale jízdné mají srovnatelné. 

Značky v jízdních řádech italských vlakových společností: 

Spoje jezdící v pracovních dnech jsou označeny slovy laborativo nebo feriale a symbolem dvou zkřížených kladívek. Označení festivo a symbol křížku znamená, že vlak jezdi pouze v neděli a o svátcích.

Tarify

Jízdné není vysoké, počítá se podle počtu kilometrů a můžete si je pro každou cestu snadno vypočítat. Ceny za kilometr jsou uvedeny v jízdních řádech, ale pro přibližnou orientaci lze uvést, že jedna jednosměrná jízdenka druhou třídou z Říma do Milána vlakem lnterregionale stoji asi 48 eur, stejná trasa vlakem Frecciarossa přijde na 90 eur, ovšem cesta je o polovinu kratší (asi 3 hod.). 

V létě je dobré si na hlavních trasách koupit místenku, protože vlaky bývají přeplněné. 

U rychlejších vlaků je místenka většinou povinná. Místenku si můžete koupit v kterékoli nádražní rezervační kanceláři v Itálii. 

Zpáteční jízdenky platí dva měsíce od první cesty, ale dvě jednosměrné jízdenky stojí přibližně stejně.

Průkazky a slevy

Karty lnterRail (www.interrail.net) jsou k dostání jen pro Evropany a při jejich koupi je třeba předložit doklad o státní příslušnosti.

Vydávají se ve verzi pro mládež do 26 let a pro starší, přičemž pokrývají 26 evropských zemí (plus Turecko a Maroko) rozdělených do několika oblasti:

• A Irská republika/ Británie
• B Norsko, Svédsko, Finsko
• C Německo, Rakousko, Svýcarsko, Dánsko
• D Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Chorvatsko
• E Francie, Belgie, Nizozemi, Lucembursko
• F Spanělsko, Portugalsko, Maroko
• G Itálie, Řecko, Turecko, Slovinsko a některé trajekty mezi Itálii a Řeckem
• H Bulharsko, Rumunsko, Jugoslávie, Makedonie

Karty platí 16 dní pouze na jednu oblast (195 eur, 286 eur nad 26 let), 22 dni na dvě zóny (275 eur, 396 eur nad 26 let) nebo na měsíc a všechny zóny (385 eur, 546 eur nad 26 let). Karty lnterRail se nevztahuji na cestu mezi Británii a pevninskou Evropou, ačkoliv držitelé karet mají nárok na slevu vlakové dopravy mezi Británii a Severním Irskem, stejně jako na cestu trajektem přes kanál Channel. Trajekt na trase Bríndisi- Patras, tedy mezi Itálii a Řeckem, je zdarma. 

Karta lnterRail Pass rovněž opravňuje ke slevě na přepravě Londýn- Paříž společnosti Eurostar.

Karty Eura i IKarta Eurail se při pobytu pouze v Itálii nevyplatí. Kartu je třeba kupovat před příjezdem do země, přičemž umožňuje neomezené cestováni vlaky první třídy po celé Itálii a šestnácti dalších zemích. Je k dostání ve variantách na 15 dní, 21 dní, 1 měsíc, 2 měsíce a 3 měsíce. Existuje i mnoho variant pro menší skupiny, mládež a další. Podrobnosti a ceny najdete na www.raileurope.com .

TIP: Na všech železničních stanicích jsou umístěny přístroje žluté barvy, ve kterých je cestující povinen označit svoji jízdenku ještě před zahájením cesty. Většinou je najdete na nástupištích pokud si lístek neoznačite, bude vám na místě vyměřena tučná pokuta.

 Galatina je jedno z nejpůvabnějších měst poloostrova Salentina v regionu Apulie. Ve středověku šlo o významnou Řeckou kolonií a řecky se tu sem-tam mluví dodnes. Město je významným centrem italského tabákového průmyslu. Tabák se tu zpracovává a pěstuje na okolních polích hned vedle vinic s vinnou révou. Ve staré části města stojí kostel Santa Caterina di Alessandria (9-12, 16:30-19 hod.) s krásnými freskami ze 14. století. V Geletině se dodnes provozuje 29.6. každého roku tanec tarantella (ukázka zde). V tento den se provádí každoročně rituál, který se rozvinul s obývaným pavoukem tarantulí (jde ale o mýlku, ke kousnutí v této lokalitě docházelo od manších pavouků než tarantule - nicnéně mezi příznaky patřily halucinace, zvracení a záchvaty). Oběti kousnutí pavouka přicházely sem na toto místo (kostel), aby vzdali díky za to, že kousnutí pavoukem přežili. Léčba spočívala ve vypocení. To dalo za vznik horečnatému tanci tarantella, který trval až několik dnů.

Město Matera je 7000 let staré a je tak jedním z nejstarších měst nejen v Evropě, ale dokonce na světě. Žila v něm chudina, která tesala svá obydlí do skály. Tato chudinská čtvrť se jmuje Sassi a zajímavostí je, že ještě někdy kolem roku 1986 byla obydlená. Šlo o jedno z nejchudších měst v Itálii. Od roku 1993 je Sassi  zapsaná do knihy světového dědictví UNESCO. Dnes je obtížné představit si špínu a bídu, která zde dříve existovala. Psal o ní Carlo Levi a připodobnil ji k Dantově Peklu. Obyvatelé Sassi byli zužování nemocemi a děti, zavšivené a vyhublé na kost, s nafouklumi bříšky a pokryté strupy, trpěly malárií a žebraly ne o mince, ale o lék chinin. Pokud chcete obě části Sassi projít (Sasso Caveoso, Sasso Barisano), využijte vyhlídkovou trasu pro turisty Strada Panoramica dei Sassi. Pokud ale chcete zažít neobvyklosti jako jsou kostely ve skále, musíte z turistické stezky odbočit. Zajímavostí je také fasáda kostela Chiesa del Purgatorio, která je hrůzostrašně ozdobená lebkami. Ve městě je také muzeum Salvadora Dalího (12 euro) a po městě je rozmístěno 5 jeho soch.

Ostuni je město s bílými ulicemi na kopci nad Jaderským mořem s výhledem na nekonečné olivovníky až k oceánu. Úzké uličky, skvělé kavárny, restaurace a kuriozní obchody plné keramiky, obuvi a olivového oleje. "Bílé město" Ostuni je původně řeckým městem, které lemují pobřeží v opravdu velké míře. Píšu zde o "Bílém městě" Ostuni a jeho přímořském letovisku Villanova di Ostuni, které nabízí písečné pláže i skalnaté útesy. A proč bývá Ostuni označováno takovým přízviskem? Protože snad všechny jeho domy jsou natřeny na bílo! A opravdu, pokaždé, když se od moře podíváte, vidíte jeden velký bílý kus čehosi na kopcích 6 kilometrů od pobřeží.

Taranto, Taronto či Tarent - toto město bylo v dávnější minulosti známé produkcí ústřic, slávek a také vlnou a barvením látek. Purpuru se dosahovalo rozkladem tarentských měkýšů. Po druhé punské válce sloužilo jako malý nevýznamný rybářský přístav. Mnoho památek se z té doby nedochovalo a většina z nich je ve zdejším muzeu (Piazza Cavour, vstupné 5 euro). Další ránu dostalo město za druhé světové války, kdy bylo bombardováno. Nejstařší neprůmyslová část města je ostrůvek (staré město, Città vecchia) mezi severnozápadní (zde je obrovská /skoro až gigantická/ nepřehlédnutelná ocelárna a velké nádraží /také docela gigantické/, takže nic až taj zajímavého) a jihovýchodní části města (zde jsou jen domy a park s letním kinem, který se jmenuje Villa Peripato). Ostrůvek je spojen s uvedenými částmi města dvěma mosty (Ponte di Porta Napoli a otočný (ne padací!) most Ponte Girevole).

Grotta gigante je největší jeskyně na světě a druhý největší podzemní prostor na světě. Je umístěna na italské straně Krasu poblíž Terstu u státní hranice se Slovinskem. Je hluboká neuvěřitelných 107 metrů a široká 208 metrů. Velikost prostoru je těžko představitelná a musí se prostě zažít. Vzhledem k tomu, že komentovaná prohlídka (italština, angličtina) trvá asi 1 hodinu, určitě si vezměte teplou mikunu nebo kalhoty (já jsem měl větrovou bundu a ponožky do sandálů - mega faux pas :D ... ale v jeskyni to stejně nikdo neřeší, protože je tam přítmí a každý si dává pozor, aby se nepřizabil na 400 schodech vedoucích na dno jeskyně ;) ). V jeskyni je stálá teplota +11°C.

Město Palmanova se nachází asi 20 km jihovýchodně do Udine. Patří do regionu Furlandsko-julské benátsko. Palmanova je masivní benátská pevnost z roku 1593. Dříve byla považována za nejsilnější pevnost v Evropě. Shora má tvar devíticípé hvězdy. Jeho symetické ulice se sbíhají na velkém šestiúhlém náměstí Piazza grande. Ač turistický průvodce Itálií píše, že město "ničím neohromí," nám se město velmi líbilo a s tímto názorem jsme polemizovali. V klidu (ano, město má poklidnou atmosféru) jsme si prošli uličky kolem náměstí, pochutnali si na skvělé zmrzlině na ulici Borgo Aquileia, kterou jsme snědli na hlavním náměstí, kde si hrály děti a opodál nich i dospělí hráli šachy (velké šachy, šachoviště cca. 5x5 metrů). Po zmrzlině jsme se podívali na krásný kostel Duomo dogale, který je právě na Piazza grande.

Ne nadarmo je město Cividale del Friuli (nacházející se asi 17 km východně od Udine) nazýváno perlou regionu Furlandsko-Julské benátsko (region Friuli). Jen málokdy píšu o nějakém místě, že je opravdu hezké, ale toto město je skutečný skvost. Nejen že má Cividale (město založil Julius Caesar roku 50 př.n.l.) ďáblův most se zajímavou pověstí, ale naleznete zde venkovsky poklidnou lokalitu s málem turistů, což je k nezaplacení.

Tajné eso v rukávu severoitalského Furlánska, tak jednoznačně přísluší magickému městečku Cividale del Friuli, které leží stranou jadranského přímoří i nejvyšších partií tamní části Alp. Svými historickými památkami a nenucenou jižní atmosférou rozhodně předčí mnohé věhlasnější destinace.